Pedagogika - stará 3

Winnetská soustava

• měla překonat nedostatky daltonského učebního plánu

• zakladatel Carleton Wolsey Washburne (1889-1968)

• založena ve Winnetce u Chicaga

• učební látka byla rozdělena na 2 části

• první část, obsahující nutné základní učivo, měl každý žák absolvovat individuálně svým tempem jako v daltonském plánu

• druhou, tvořivou část, založenou na praktických úkolech ze života, řešil žák ve skupinové spolupráci

• do skupin se žáci zařazovali podle individuálních zájmů a schopností

• ani tento systém však nepřekonal nedostatky daltonského plánu, jako individualismus, formalismus a fragmentárnost ve vzdělání

• v současné edukační praxi daltonských škol je proto samostatné učení žáků rozšířeno o celou řadu dalších forem a metod práce, např. o kooperativní učení

Montessoriovská škola

• její reformní snahy upoutaly pozornost na evropské půdě na prahu 20. st.

• M. Montessoriová (1870-1952) - italská lékařka a pedagožka (první MuDr. – žena v Itálii)

• v roce 1907 otevírá v Římě dětský domov (casa di bambini) pro děti od 3 do 7 let, který se stává vzorovým předškolním zařízením nejen pro Itálii, ale postupně i pro mnoho zemí po celém světě

• od roku 1913 organizuje Montessoriová mezinárodní kurzy pro vychovatele a zahajuje přednáškové turné po Evropě i Americe

• dnes existuje v různých zemích přes 30 organizací sdružených v Mezinárodní asociaci Montessori se sídlem v Holandsku

• v duchu roussauovsko- tolstojovské pedagogiky má výchova zajistit svobodný a spontánní rozvoj tvůrčích schopností dítěte

• Montessoriová odmítá výchovu jako adaptaci dítěte světu dospělých

• váží si dětství, zkoumá jeho specifičnost a nabádá dospělé, aby se jím inspirovali

• rozhodujícím činitelem, který může zajistit svobodný a spontánní rozvoj dítěte je vhodné prostředí

• zjišťuje, že prostředí dospělého člověka je dítěti cizí a nepřiměřené, proto se zaměřuje na úpravu prostředí, která by mohla splnit požadované cíle

• tuto úpravu dětského prostředí řeší jednak volbou a adaptací věcného zařízení (účelnost, jednoduchost, estetičnost), jednak výběrem vhodného didakt. materiálu

• zde navazuje na rousseauovský důraz na smyslový rozvoj dítěte a na fröbelovské „dárky“ k účelné manipulaci

• při práci s dětmi Montessoriová zjistila, že mají velkou schopnost soustředit se a ponořit se do činnosti, pokud je dostatečně zaujme a upoutá (fenomén Montessori)

• současně si ověřila, že děti rády manipulují s předměty a řeší konkrétní úkoly (skládat a rozkládat, třídit, řadit, navlékat,…), které ke svému uspokojení dovedou nesčetněkrát opakovat a nechtějí být při tom rušeny

• vnitřní potřeba „něčemu se učit“ se vyvíjí v tzv. senzitivních fázích – období, kdy je dítě zvlášť citlivé na vnímání určitých jevů vnější reality

• fenomén polarizace osobnosti – mimořádně silné a dlouhé soustředění na určitou činnost. Při tomto zaujetí se dítě vnitřně rozvíjí a mění. „Pomoz mi, abych to mohl udělat sám“

• charakteristické pro didaktickou koncepci M. je slučování dětí různého věku. V těchto věkových skupinách má vznikat na základě harmonického soužití a vzájemné pomoci jednotlivců vědomí sociální jednoty, v níž je jedinec respektován ostatními subjekty

• zvláštní postavení zaujímá tzv. kosmická výchova – smyslem je poskytovat dětem povědomí o vzájemných vazbách člověka a jeho prostředí – odpovědnost. Využívá k tomu projektové vyučování – témata „co roste vlese“, „naše rodina“ apod.

• v tomto směru volí M. jak didaktické pomůcky, tak způsob práce s nimi

• veškerá dětská činnost je individualizována, dítě si zaměstnání volí, pracuje svým tempem, podle svých představ a záměrů

• tím se mění i úloha učitele – má připravovat vhodné podmínky, nezasahovat do činnosti dítěte, spíše je pouze pozorovat a učit se od něho jeho specifickým přístupům, přáním a potřebám a stále vyhledávat účinnější konstelaci podmínek k optimální stimulaci dětského rozvoje