Pedagogika - stará 3

• ve vyučování projevoval žák samostatnou aktivitu, přebíral zodpovědnost za úlohu – úloha byla ze života, byla pro žáka zajímavá, snažil se využít poznatky v praxi

• v kroužcích si žáci prohlubovali poznatky z vyučovacích předmětů

• účastnili se veřejnoprospěšných prací (úprava veřejných cest, parku etc.)

• vydávali časopis „Mladý Zlín“

• učitelé věnovali pozornost i rodinnému zázemí žáků etc.

Gustav Adolf Lindner (1828 – 1887)

Je považován za zakladatele české pedagogické vědy, byl prvním profesorem pedagogiky na obnovené UK (1882). Studoval na gymnáziu, posléze na UK právo a filozofii. Celý život zasvětil pedagogice. Učil na gymnáziu, dále působil jako ředitel ústavu v Kutné Hoře a později jako první profesor pedagogiky na obnovené české UK. Ve svém učení navázal na odkaz Jana Amose Komenského i na něm. Pedagogiku 19. století (Herbart). Cíl výchovy pojímal sociálně, v přípravě jedince na plnění společenských funkcí, zdůrazňoval výchovu tělesnou, estetickou a pracovní. Snažil se o větší zavedení praktických zkušeností (exkurze, pokusy,..). Ve veškeré výchově vyzvedává národní prvek, zdůrazňoval mateřský jazyk, usiluje o vyšší vzdělání dívek a podporuje vysokoškolské vzdělávání učitelů základních škol.

Napsal řadu zásadních prací k pedagogice, etice, sociologii výchovy a sociální psychologii a výrazně přispěl k modernizaci výuky učitelů. Svou demokraticky orientovanou pedagogikou navázal Lindner na odkaz Komenského.

Cíl výchovy pojímal sociálně, proti jednostrannému intelektualismu současné pedagogiky zdůrazňoval také výchovu tělesnou, estetickou a pracovní. Ve veškeré výchově vyzvedal národní prvek, usiloval o vyšší vzdělání dívek a podporoval vysokoškolské vzdělání učitelů základních škol.

Dílo: Obecné vychovatelství

Všeobecné vyučovatelství

Paedagogika na základě nauky o vývoji přirozeném, kulturním a mravním (vyšla rok po jeho )

Tomáš Garrigue Masaryk (1850 – 1937)

Český politik, státník, profesor filozofie a sociologie české univerzity v Praze, redaktor Athenaeum, revue Naše doba, spolupracovník Času.

Život:

• narodil se v Hodoníně

• 1891-1893 poslanec Národní strany svobodomyslné v rakouské Říšské radě

• mezi mladočechy prosazoval realistický program (politické, hospodářské a kulturní posilování národa)

• 1914 emigroval a stal se hlavou československého zahraničního odboje usilujícího o vytvoření samostatného Československa

• 1916 zakládá v Paříži Národní radu

• od 1917 se podílí na vytvoření československých legií

• 1918 zvolen prezidentem Československa

Nepodal sice ucelené dílo o pedagogických otázkách, ale celá jeho filozofie má významné pedagogické konsekvence, je ideovým zdrojem české pedagogické vědy té doby. Význam má jeho důraz na aktivní stránku filozofie, na konkrétní činy založené na mnohostranný vědecký rozhled, umožňující nejen správně poznat, ale i kriticky zhodnotit, zaujmout odpovídající stanovisko a rozhodnout se k žádoucímu činu. V centru výchovy stojí podle něj mravné formování osobnosti. Úkolem výchovy je utvářet jedince s hlubokým humanistickým přesvědčením, který svým životem naplňuje základní křesťanské ideály vztahu člověk a k člověku.