Pedagogika - stará 3

Pracemi zasáhl do rozvoje české pedagogiky (Racionalizace školství, Teorie školského měření). Mnohé poznatky získané za svého pobytu v USA aplikoval na českou situaci a přispěl ke snahám o vytvoření české exaktní pedagogické vědy. Usiloval o jednotnou školu vnitřně diferenciovanou. S jeho jmény byly spjaty také snahy o zavádění pracovních metod, o globalizaci a o aplikaci metod samoučení.

Dílo (další):

• Psychologický výběr ve výchově

• Základy všelidské filozofie

• Organizační a učební plán reformních škol

• Úvod do pedagogické psychologie

• Ontogeneze lidské psychiky

• Školské měření – studie

• Psychologický výběr na školách amerických

František Drtina (1861-1925):

Nástupce Lindnera, zaměřen na dějiny filozofie a dějiny pedagogiky

František Krejčí (1858-1934):

Žádá odstranit náboženství ze škol, vybudovat jednotnou všeobecně vzdělávací školu pro mládež do čtrnácti let a poskytnout učitelům VŠ vzdělání; věnoval se problematice mravní výchovy (Filozofické základy mravní vých.)

František Čáda (1865-1918):

Věnoval se hlavně výzkumu dětské řeči a dětské kresby

Josef Úlehla (1852-1933):

Kritizoval herbartovskou školu a vyslovil požadavek svobodného harmonického rozvoje dítěte na základě sebevýchovy a samoučení.

Jan Uher (1891 – 1942):

Profesor MU, měl výrazně sociologický pohled na výchovnou problematiku, zabýval se Problémem kázně, Základy americké výchovy. Zahynul v koncentračním táboře.

Otakar Kádner (1870-1936):

zabýval se experimentálním výzkumem v české pedagogice

Dílo:

Dějiny pedagogiky (1923-1924)

Základy obecné pedagogiky (1925-1926)– 3 díly

Vývoj a dnešní soustava školství (1929-1933)-4 svazky

11. České školství a jeho současné proměny.

Vývoj novodobé české školy a pedagogiky: (na počátku teoretický odkaz J. A. Komenského)

2. polovina 18. století – tereziánská reforma

• Jan Ignát Felbiger – roku 1774 zpracoval školní řád

• škola byla zreorganizována, školní docházka je povinná

• tři typy vzdělání – triviální (v obcích), hlavní (v kraji) a normální (v zemských městech)

• vyučovacím jazykem na hlavních a částečně na normálních školách byla němčina

• Gratian Marx – podle jeho návrhu byla reorganizována střední škola

• SŠ byla pětitřídní, později šestitřídní gymnázium

• vyuč. jazykem byla němčina, od třetí třídy se učila latina

1848 – 1849 – Exner – Bonitzova reforma středních škol

• SŠ byla rozdělena na 8-letá humanistická gymnázia a 7-leté matematicko-přírodovědné reálky

• příprava k povolání probíhala v rámci cechů

• učňové si mohli doplnit vzdělání v tzv. nedělních školách (šk. řád z roku 1774)

1869 – nový školský zákon

• zavádí pro veškerou mládež povinnou školní docházku

• obecná škola (8-letá) – na vesnicích

• měšťanská škola (3-letá) – ve městech