Pedagogika - stará 3

Roku 1974 v dánském Tvindu – hl. princip učení se prostřednictvím jednání v praxi, obsahem výuky jsou především sociální a politické problémy ve světě.

POKUSNÉ ŠKOLY

Druhá polovina 20. století:

rozvoj osvědčených modelů alternativních škol – hlavně montessoriovské, waldorfské, freinetovské nebo jenské

posiluje se aspekt sociálně pedagogický › škola se hlouběji propojuje se společností, s rodinou, s kulturními institucemi

1972 Hannover – ul. Glocksee – žáci z různých společenských vrstev, hl. kritérium pro přijetí je schopnost rodičů spolupracovat se školou a podpora obdobných vztahů jako ve škole i v domácích podmínkách

1979 Münster – projekt ZŠ Gievenbeck – trojí otevření školy:

metodické otevření – brát větší ohled na mimoškolní zkušenosti žáků a více akceptovat hravé, produktivní formy učení a práce

tematické otevření – překročit tradiční oborovou orientaci výuky

institucionální otevření – více přihlížet k mimošk. oblastem života, k rodině, k obci, k lokalitě a posílit podíl rodičů, reprezentantů veřejného života a mimoškolních institucí ve výuce

10. Hlavní představitelé novodobého českého pedagogického myšlení (G. A. Lindner, T. G. Masaryk, O. Chlup, V. Příhoda ad.).

Myšlenkové proudy české meziválečné pedagogiky

Vznik samostatného československého státu v roce 1918 vyvolal živou diskusi k otázkám koncepce školské soustavy. Významné místo v těchto debatách zaujal První sjezd československého učitelstva a přátel školství v osvobozené vlasti, který se konal v létě roku 1920 pod záštitou prezidenta T.G.Masaryka.

Legislativní úpravu přinesl tzv. Malý školský zákon v roce 1922, který provedl změny školství v národním a demokratickém duchu:

• zavedlo osmiletou školní docházku pro celou ČSR

• připouštěl na všech školách koedukaci

• uznal rovnost učitelů a učitelek

• umožnil zřizovat i v menších místech měšťanské školy

• zavedl občanskou nauku a výchovu

• rodiče mohli odhlásit děti z povinné výuky náboženství

Paralelně s oficiálním školstvím se u nás ve dvacátých letech začaly rozvíjet tzv. pokusné školy (Praha – Michle, Hostivař, Humpolec). Vedle rozvíjení samostatnosti a tvůrčích přístupů k práci žáků a učitelů, zvědečtění učitelské práce i snahy umožnit žákům dosažení co nejvyššího vzdělání, užívalo se na pokusných školách globální metody, samoučení místo výkladu (pracovní metody), hodnotilo se na základě didaktických testů, byl rušen systém tříd. Celkem fungovalo přes 50 školských zařízení koncipovaných. Pokusné školy současně plnily funkci podnětných pedagogických laboratoří.

Pedagogický reformismus byl mnohými kritizován (např. Otokar Chlup)

Jedná z nejznámějších pokusných škol byla ve Masarykovy pokusné školy měšťanské ve Zlíně v jejímž čele stál Stanislav Vrána.