Pedagogika - stará 3

1883 – redukce délky školní docházky na vesnici, úlevy od docházky v době sezónních pracích

• posílen opět církevní vliv ve škole

• přelom 19. a 20. století – objevují se i první dívčí SŠ; roku 1891 vzniká v Praze první dívčí reálné gymnázium (Minerva) a po roce 1902 se rozvíjejí šestiletá humanitně orientovaná dívčí lycea

Česká pedagogika ve 20. století

1918 – zřízeny Školy vysokých studií v Praze a v Brně

1920 – První sjezd československého učitelstva a přátel školství v osvobozené vlasti

1922 – Malý školský zákon

• reformy v demokratizačním a národním duchu

• přejata struktura školství z posledních desetiletí Rakouska-Uherska

• rozvoj tzv. pokusných škol

• profesionální výchova učňů (teoretické + praktické vyučování)

1939 – 1945 – československé školství zasaženo fašistickou ideologií

• po válce vystupují lidovci s požadavkem církevních škol

1946 – založena Pedagogická fakulta MU v Brně

• po roce 1948 – odpovědnost za rozvoj školství přebírá KSČ a vláda; zavedena důsledná koncepce jednotného školství

• po roce 1990 – změny ve školství; nové pedagogické směry (Waldorfská škola, Jenská škola, Freinetova „moderní škola“)

Významné osoby české pedagogiky: G. A. Lindner, TGM, Otakar Kádner, Otokar Chlup (Prof. pedagogiky na MU v Brně), Václav Příhoda (prof. pedagogiky a psychologie na UK v Praze)

Vzdělávací systém v ČR

viz přiložené schéma:

Úloha základního vzdělávání (podle rámcového vzdělávacího programu)

• navazuje na výchovu v rodině a na předškolní vzdělávání

• povinně jej absolvuje celá populace žáků ve dvou obsahově, organizačně a didakticky navazujících stupních vzdělávání.

Základní vzdělávání na 1. stupni

• usnadňuje svým pojetím přechod žáků z předškolního vzdělávání a rodinné péče do povinného, pravidelného a systematického vzdělávání

• motivuje žáky k dalšímu učení

• založeno na poznávání individuálních potřeb, možností a zájmů každého žáka, jejich respektování a rozvíjení

Základní vzdělávání na 2. stupni

• pomáhá žákům získat vědomosti, dovednosti a návyky, které jim umožní samostatné učení

• a utváření takových hodnot a postojů, které vedou žáky k uvážlivému a kultivovanému chování, k zodpovědnému rozhodování, začlenění do společnosti

Úkolem základního vzdělávání je poskytovat všem dětem (bez rozdílu pohlaví, rasy, sociálního zařazení apod.) základy všeobecného vzdělání.

Instituce poskytující základní vzdělání mají tyto cíle (podle rámc. vzděl. programu)

• umožnit žákům osvojit si strategii učení a motivovat je pro celoživotní učení

• podněcovat žáky k tvořivému myšlení, logickému uvažování a k řešení problémů

• vést žáky k všestranné a účinné komunikaci

• rozvíjet u žáků schopnost spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých

• připravovat žáky k tomu, aby se projevovali jako svobodné a zodpovědné osobnosti, uplatňovali svá práva a naplňovali své povinnosti

• vytvářet u žáků potřebu projevovat pozitivní city v chování, jednání a v prožívání životních situací, vnímavost a citlivé vztahy k lidem, svému prostředí i k přírodě

• učit žáky aktivně rozvíjet a chránit své fyzické, duševní a sociální zdraví

• vést žáky k toleranci a ohleduplnosti k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám, učit je žít společně s ostatními lidmi

• pomáhat žákům poznávat a rozvíjet své schopnosti i reálné možnosti a uplatňovat je spolu s osvojenými vědomostmi a dovednostmi při rozhodování o vlastní životní a profesní orientaci