Pedagogika - stará 3

Ve svých dílech se věnoval otázkám sociálním „Otázka sociální “, usiloval o reformu školství, dělal přednášky pro české učitelstvo, věnoval se politice, kultuře, náboženství, ruské otázce, „Rusko a Evropa “ – humanitní filozofie dějin, náboženství, kritika marxismu, liberalismu, revolucionářství, obrana reformní revoluce.

Myšlenky:

Motivy práce – egoismus, ctižádost, panovačnost, záchrana sebe sama, zájem poznávat. Motivy jsou podle něj buď vznešené nebo podvědomé, intelekt slouží citu, cit řídí intelekt, myšlení by nebylo možné, kdybychom nemyslili pro budoucnost. Máme trojí způsob myšlení – odborné (vzdělání), všeobecné, filozofické. Všeobecné vzdělání je intelektuální demokracie, rovnost ducha potlačuje egoismus, není sumou vědomostí, ale je to vědění organizované spojené jedno s druhým.

Jak pracovat – přesně, pozorně, postupně po malých částech

Jak číst – přesně, vědecky, monograficky, dělat si výtahy, vystihnout základní rysy, značit v knize (důležité věci barevně, nedůležité tužkou), sbírat poznámky z četby – klasifikovat si je. Naše vzdělání má být celistvé, má tvořit „živý strom“.

Otokar Chlup (1875 – 1965)

Působil jako profesor pedagogiky na MU. Filozof, zabýval se pedopsychologií a experimentální psychologií, cestoval po zdokonalení se v cizích jazycích (Anglie, Belgie, Švýcarsko). Ideál výchovy hledal u Montaigne a Locka. šířil osvětu, věnoval se organizační a vědecké činnosti, organizoval sdružení „Nové školy“, zřídil Poradnu pro volbu povolání, zaměřil se na psychotechnický výzkum, na výzkum duševních projevů u dětí méně schopných, vývoj pedagogických idejí v novém věku, zřídil ústav pro experimentální pedagogiku, požadoval VŠ vzdělání pro všechny učitele

Ve svých dílech (Vývoj pedagogických idejí nového věku, Středoškolská didaktika, Pedagogika) kritizuje formalismus ve výchově, který viděl v nedoceňování obsahové stránky a v její vyumělkovanosti, jak se projevovala v některých reformních pokusech. Současně odmítá tradiční didaktický materialismus, projevující se jednostrannou orientací na množství poznatků. Usiluje o syntetické pojetí výchovy a o harmonizaci jednotlivých výchovných složek o komplexním výchově-vzdělávacím procesu.

Václav Příhoda (1875 – 1979)

Byl profesor pedagogiky na UK. Pocházel z učitelské rodiny, po vyléčení se z TBC se stává profesorem NJ a FJ. Ve svých dílech se zaměřuje na filozofické a literárně kritické problémy. Snaží se o reformu ve školství, požaduje VŠ vzdělání učitelů, zabývá se experimentální pedagogikou, problematikou zkoušení, řízením pokusných škol. Na Chicagské univerzitě studoval výzkumné pedagogické a psychologické experimentální metody ve školství. Pobývá střídavě v Čechách a v USA