Pedagogika - stará 3
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Vyučování:
V běžném významu označuje celkově to, co se každodenně odehrává ve školních třídách v průběhu vyučovací hodiny.
V didaktických teoriích znamená druh lidské činnosti spočívající v interakci učitele a žáků, jejímž základem je záměrné působení na žáky tak, aby u nich docházelo k učení. Vyučovací činnost se vztahuje především k učivu a k různým způsobům jeho didaktického zprostředkování učícím se subjektům, ale také k aktivitám označovaných souhrnně jako skryté kurikulum (tento termín je frekventovaný především v zahraniční pedagogice; zahrnuje zkušenost žáků v reálném životě školy, které nejsou postižitelné ve vzdělávacích programech a ve formálním kurikulu; jedná se především o klima třídy a školy, hodnoty, vzory a postoje, které si žáci osvojí od učitelů a spolužáků)). Ve vyučovacích činnostech se významně promítají vztahy učitel – žák, učitelovo pojetí výuky…
Výuka: systém, který zahrnuje jak proces vyučování, tak především cíle, obsah a podmínky, prostředky výuky
Učení:
Je to jeden z klíčových psychologických pojmů, pro který neexistuje všeobecná, přímá definice. Desítky teorií a učení reprezentují různé přístupy, vytvářejí své vlastní definice. Z novějších uveďme dvě:
Učení je psychický proces, který v jednotě tělesných a duševních předpokladů je rozhodujícím faktorem v adaptaci člověka na jeho přírodní i společenské prostředí v rozvoji jeho osobnosti a ve stále zdokonalovaném zvládání a organizaci podmínek jeho individuální a společenské existence.
Učení je získávání zkušeností a utváření jedince v průběhu jeho života. Naučené je opakem vrozeného. Učení můžeme členit podle mnoha hledisek (podle typů procesů: senzorické, motorické, percepční; podle podílu vědomého záměru: vědomé x nevědomé; podle míry autoregulace: spontánní x vědomé x vnější…)
Vyučování = činnost učitele x Učení = činnost žáka
Hnací silou výchovně vzdělávacího procesu je rozpor mezi požadavky učitele a žákovými znalostmi. V tomto procesu je nutné vidět syntézu vyučování (učitel) a učení (žák) → jednota vyučování a učení. Účinný učební plán nastává tehdy, projeví-li žák zájem osvojit si učivo (učitel aktivizuje, rozvíjí iniciativu a zájem žáků).
Proměny pohledů na vyučování a učení:
nápodoba: experimentace, manipulace s předměty, praktická činnost, názor
slovo: vznik řeči (vyprávění, vysvětlování), přednáška, sokratovský dialog
text: vznik písma (pasivní středověké učení)
Slovo + názor: renesance
aktivita žáka: 19./20. století (praktická činnost), kombinace metod vede k výsledkům
1900 – 1950 učení je zpevňování reakcí (odměna x trest); vyučovací metody – otázky a odpovědi, pracovní listy
1960 – 1970 získávání znalostí (učitel zprostředkuje, žák zpracuje); vyučovací metoda: výklad, vyučování, studium učebnic
1980 konstruování znalostí (učitel průvodce, žák hledá význam toho, co se učí; vyučovací metoda – diskuse, řízené objevování; didaktický konstruktivismus – žák vychází ze svých dosavadních znalostí; komunikativní učení – dosavadní znalosti mohou učení jak zjednodušit, tak i zkomplikovat)