Pedagogika - stará 3

▪ Taxonomie kognitivních výukových cílů (B.S. Bloom)

1. Znalost (zapamatování): V této fázi se od žáka požaduje pouze znovuvybavení poznatků a jejich reprodukce.

2. Porozumění: Žák musí prokázat pochopení a schopnost užití získaných znalostí.

3. Aplikace: V této fázi dochází k přenosu učení do nových situací.

4. Analýza: Jde o schopnost rozložit dění (objekt) na prvky nebo části tak, aby byly objasněny jak vztahy prvků nebo částí, tak celkové uspořádání myšlenek obsažených ve sdělení.

5. Syntéza: Schopnost žáka skládat části a prvky v celek.

6. Hodnotící posouzení (hodnocení): schopnost i potřeba žáka posoudit hodnotu myšlenek, dokumentů, výtvorů a metod.

▪ Taxonomie afektivních výukových cílů (D.B. Kratwol a kol.)

Afektivní v.c. se dále člení do 5 kategorií. Jde vlastně o mezníky, kterými musí žák projít, aby byl schopen osvojení tohoto cíle (Kalhous, Obst, 2002, s. 284-285)

1. Přijímání (vnímavost): Citlivost jedince, která je předpokladem toho, aby mohlo učení vůbec probíhat.

2. Reagování: Na rozdíl od citlivosti ho doprovází i aktivita a zainteresovanost.

3. Oceňování hodnoty: Určité skutečnosti se stávají pro jedince hodnotou.

4. Integrování hodnot (organizace): Je nutné vytýčit hodnoty zásadní a méně důležitá a ukázat žákovi, jaký je mezi nimi vztah.

5. Internalizace hodnot v charakteru: V této fázi získávají hodnoty již pevné místo v hodnotové hierarchii jedince.

▪ Taxonomie psychomotorických cílů (H. Dave)

Opět obsahuje 5 dílčích kategorií. Jednotlivé kategorie jsou odvozeny z fází utváření pohybových dovedností od plně vědomé kontroly až po její mechanizaci. (Kalhous, Obst, 2002, s. 288)

1. Imitace (nápodoba)

2. Manipulace (praktická cvičení)

3. Zpřesňování

4. Koordinace

5. Automatizace

Obsah výuky a jeho výběr

Obsah vyučování je strukturovaný a funkčně uspořádaný výběr poznatků a činností, reflektující systém hodnot, idejí a sociálních vzorců chování, kulturní tradice, poznání vědecké a umělecké. Obsah výuky se mění s vývojem společnosti. V současnosti je obsah výuky upraven tak, aby byl v souladu s moderní vědou, technikou a s aktuálním stavem vědeckého poznání.

Po druhé světové válce došlo ke „krizi vzdělání“. A to z důvodu, že obsah výuky již neodpovídal potřebám společnosti. O vytvoření nové koncepce výuky se pokusil O.Chlup, který považoval za nutné vytýčit, v čem se má mládež na jednotlivých stupních škol vzdělávat. Snahy zpracovat obsah vzdělání na vědeckém základě vedly až k tomu, že se často vyvozovaly programy vzdělávání přímo z akademických disciplín. Projevovalo se úsilí, aby vyučování odpovídalo struktuře disciplíny, která byla vyučována.

Pozor, je nutné rozlišovat mezi obsahem školního vzdělávání, který je předepisován učebními plány, osnovami aj., a týmž obsahem realizovaným ve výuce. Výzkumy je zjištěno, že tyto dvě podoby obsahu se odlišují v důsledku řady faktorů (např. toho, že učitelé vytvářejí individuální modifikace předepisovaného obsahu vzděl. aj).