Pedagogika - stará 3

• přednáška by měla využívat možností názorného doplnění výkladu (tabule, zpětný projektor,…)

Metody dialogické – rozhovor, dialog, diskuse

Rozhovor:

• základem rozhovoru je otázka (umožňuje vzájemnou komunikaci)

• učitel vede otázkou žáka k postižení podstaty, k rozlišení hlavních a vedlejších stránek jevu

• vhodná formulace otázky

• je třeba využívat otázek, , které podněcují myšlení (otázky problémové)

Dialog:

• rozvinutější forma rozhovoru

• spolupráce partnerů, kteří se rozhovoru účastní, zároveň se rozvíjí vzájemný vztah mezi nimi

Diskuse:

• plně rozvinutý rozhovor

• vzájemný rozhovor mezi všemi členy skupiny

• jde o vyjasnění stanovené problematiky

Brainstorming:

• při hledání novách řešení, 2 fáze

Metoda práce s učebnicí (knihou):

• kniha umožňuje volbu vlastního tempa čtení, možnost návratu k částem, které nebyly dobře pochopeny nebo jsou obtížnější

• výběr hlavních myšlenek z knih ulehčuje grafické zvýrazňování textu, označování významových úseků postranními čárami, různými značkami, symboly,…

• přímé vpisování vlastních poznámek a hodnocení do knihy

• výpisky z knih

18. Názorné a pracovní metody výuky

Proces výuky = edukační proces představuje složitý otevřený systém, jímž se rozumí uspořádaná organizace závislých a ovlivňujících se prvků spojených s vnějším prostředím zpětnou vazbou. Výuková metoda plní funkci informační vazby, a to hlavně mezi učitelem a žákem.

Proces výuky musí splnit podmínky : učitel + vyučování, obsah + metoda, komunikace + didaktické prostředky, žák + učení, fáze + cíle a nakonec okolí + prostředí. Vše se přirozeně doplňuje a ovlivňuje.

Komplexní klasifikace základních skupin metod výuky (dle Maňáka)

A. Metody z hlediska pramene poznání a typu poznatků – aspekt didaktický

1. Metody slovní

   1. monologické metody (např. vysvětlování, přednáška,…)

   2. dialogické metody (např. rozhovor, diskuse, dramatizace,…)

   3. metody písemných prací (např. písemná cvičení, kompozice,…)

   4. metody práce s učebnicí, knihou

2. Metody názorně demonstrační

   1. pozorování předmětů a jevů

   2. předvádění (předmětů, modelů, pokusů, činností,…)

   3. demonstrace obrazů statických

   4. projekce statická a dynamická

3. Metody praktické

   1. nácvik pohybových a pracovních dovedností

   2. žákovské laborování

   3. pracovní činnosti (v dílnách, na pozemku)

   4. grafické a výtvarné činnosti

B. Metody z hlediska aktivity a samostatnosti žáků – aspekt psychologický

C. Struktura metod z hlediska myšlenkových operací – aspekt logický

D. Varianty metod z hlediska fází výchovně vzdělávacího procesu – aspekt procesuální

E. Varianty metod z hlediska výukových forem a prostředků – aspekt organizační

• Praktické činnosti a jejich role při výchově dětí a mládeže

• při praktických činnostech je převažujícím pramenem poznání přímý styk se skutečnými předměty a možnost manipulace s nimi - zdrojem poznání je tady tedy praktická činnost žáka

• praktické činnosti navazují již na získané znalosti

• k rovině vizuální a auditivní přistupuje i rovina motorická

• tyto praktické činnosti mají velký vzdělávací a výchovný význam, napomáhají k sepětí teorie s praxí a k spojení školy se životem – žáci jsou vedeni k odpovědnému vztahu k práci, k vytrvalosti, formuje se jejich smysl pro pořádek a organizaci a jsou významným prostředkem profesionální orientace