Pedagogika - stará 3
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
zahájení vyučovací hodiny, sdělení cíle hodiny, organizační pokyny
kontrola DÚ a přípravy žáků
opakování učiva probraného v předcházejících hodinách (na které bude navazovat učivo nové)
motivace k novému učivu
expozice nového učiva
procvičování a upevňování nového učiva
pokyny k domácí přípravě žáků (popř. zadání DÚ)
shrnutí, zhodnocení a zakončení hodiny
Tyto jednotlivé fáze, jejich posloupnost a vzájemné proporce tvoří tzv. strukturu vyučovací hodiny.
Typy vyučovacích hodin: • hodiny základního typu, kombinované (obsahují všechny uvedené fáze a jsou v praxi nejběžnější) • hodiny osvojování nových vědomostí • hodiny osvojování nových dovedností • hodiny používání vědomostí a dovedností při řešení praktických úkolů • hodiny procvičování a opakování • hodiny kontroly a hodnocení
Další typy vyučovacích hodin: • hodiny literárně historické • hodiny jazykového vyučování • hodiny občanské výchovy • hodiny matematiky • hodiny přírodovědného vyučování • hodiny hudební výchovy • hodiny tělesné výchovy • hodiny pracovní výchovy
22. Diferenciace, individualizace a kooperace ve výuce; práce žáků ve skupinách.
Diferenciace:
rozdělení žáků do homogenních skupin (tříd, škol) podle jejich předpokladů, schopností, výkonů, příp. podle zájmů a zaměření
osobnostní hledisko (kvantitativní a kvalitativní dif.) a organizační hledisko (vnější a vnitřní dif.)
Kvantitativní diferenciace – provádí se selekcí dětí na základě míry jejich výkonů – v testech (např.IQ), příp. známkou
Kvalitativní diferenciace – je dána jejich zájmy, sklony, osobnostním zaměřením apod.
Vnější diferenciace – rozdělení dětí podle určitých kritérií do různých druhů škol (jazykové, tělovýchovné, umělecké zaměření, víceletá gymnázia,…) nebo tříd (studijní, praktické). Diferenciace homogenními třídami může být buď stabilní (třídy studijní a praktické) nebo nestabilní (jen na určité předměty /Č, M/ -ostatní předměty v heterogenních kmenových třídách; za účelem zvláštní péče /např. o slabé žáky/ - jen v určitých hodinách; třídy typu „větví“ /určitého zaměření/; na základě volitelných předmětů)
Vnitřní diferenciace – uvnitř třídy – homogenními skupinami, pracovními družstvy, individualizací, kombinací organizačních schémat /u nás neobvyklá – společný výklad pro všechny paralelky/
u nás nejvíce vnější diferenciace – snaha soustředit nadané žáky do zvláštních tříd a koncentrovaně rozvíjet jejich schopnosti – mohou rozvinout svůj talent
Individualizace ve vyučování:
úzká souvislost s diferenciací
přizpůsobení náročnosti učiva a vyučovacích postupů individuálním možnostem žáka tak, aby vyučování bylo co nejúčinnější
princip individuálního přístupu k žákům – patří k základním pravidlům vyučování i v tradiční škole
Podmínky pro individualizaci ve vyučování vytváří: