Pedagogika - stará 3

• kvalitní diagnostická práce učitele a důkladné poznání dětí

• organizační schopnosti učitele

• dobré materiální zabezpečení výuky učebními texty, pracovními učebnicemi, pomůckami, prostorovými možnostmi

• učitelova pružnost, nápaditost, tvořivost a ochota intenzivně se věnovat dětem

• 2 základní oblasti individualizace a diferenciace:

• v učivu

• ve vyučovacích postupech

Kooperativní učení

Definice: Jde o učení lišící se od individuálního tím, že je postaveno na spolupráci osob při řešení složitějších úloh. Řešitelé jsou vedeni k tomu, aby si dokázali rozdělit sociální role, naplánovali si celou činnost, rozdělili si dílčí úkoly, naučili se radit si, pomáhat, slaďovat úsilí, kontrolovat jeden druhého, řešit dílčí spory, spojovat dílčí výsledky do většího celku, hodnotit přínos jednotlivých členů apod.

• v posledních letech se tento pojem objevuje vedle pojmu skupinová výuka

• kooperativní výuka je komplexní výuková metoda, která je založena na kooperaci žáků mezi sebou při řešení náročných úloh a problémů, ale i na spolupráci třídy s učitelem

• velmi často bývá tato výuka realizována ve skupinách, a proto ji lze zjednodušeně považovat za formu skupinové výuky

Prvky kooperativní výuky: • pozitivní závislost členů skupiny (úspěšnost každého člena je závislá na úspěšnosti všech ostatních členů) • interakce žáků ve skupině „tváří v tvář“ • individuální odpovědnost žáků za skupinovou spolupráci • vývoj sociálních dovedností • komunikace členů skupiny pro zlepšování skupinového procesu

Hlavní znaky kooperativní výuky: • ocenění výsledků práce skupiny jako celku • individuální odpovědnost žáků za jejich přínos pro skupinovou součinnost

Práce ve skupinách:

• rozvíjí společenské vztahy ve třídě

• může sledovat cíle společenské (partnerství, kolektiv, spolupráce, občanské postoje,…), cíle výukové efektivnosti (aktivita, samostatnost žáků, vyšší výkony) i cíle optimálního rozvoje osobnosti (rozvoj schopností)

• skupiny mohou být relativně stálé nebo se mohou měnit

• seskupování žáků se může realizovat spontánně nebo usměrňovaně

• je možno vytvářet skupiny uvnitř třídy nebo uvnitř školy

• skupinová výuka poskytuje velké možnosti ke zkvalitnění výuky

• řízení práce žáků ve skupinách představuje také zvýšenou náročnost na učitelovu přípravu na výuku

• žáci tvoří skupiny a spolupracují na řešení problémů

• klady: zvýšení aktivity při učení, více žáků se zapojí do práce, obrana proti stereotypu ve vyučování, zvyšuje se samostatnost žáků, žáci se učí komunikativním dovednostem

• zápory: žáci ve skupině pracují nerovnoměrně, skupiny jsou příliš hlučné, žáci se překřikují, neprobere se dost učiva, obtížné hodnocení

• Skupinová výuka

Definice skupinového vyučování: organizační forma výuky, v níž žáci pracují ve skupinách vytvořených podle různých kritérií, např. obtížnosti úkolu, charakteru činnosti, výkonu nebo učebního tempa žáků. Při skupinovém vyučování dochází k rozdělení třídy na několik skupin, které samostatně řeší vlastní úkoly.