Pedagogika - stará 3

Verbální komunikace:

• hlavní tíhu sdělení nese řeč, slovo

• je nutno sledovat obsahovou a formální stránku řečového projevu

• řeč není jen nástrojem k dorozumívání, ale také formou myšlení

• podstatné jsou hlasitost (intenzita hlasového projevu), dynamika hlas. projevu, rychlost řeči (tempo projevu), intonace (melodie řeči), správné frázování (udržování přirozeného rytmu řeči), emocionalita řeči

• Pro úspěšnou pedagogickou komunikaci se vyžaduje, aby učitelova řeč byla správná, výrazově bohatá, výstižná, přesná a emocionálně zbarvená

Neverbální komunikace:

• zpravidla je součástí komunikace verbální

• jde o sdělování:

• pohledy (řeč očí)

• výrazy obličeje (mimika)

• pohyby (kinetika)

• fyzickými postoji (konfigurací všech částí těla)

• gesty (gestika)

• dotykem (haptika)

• přiblížením či oddálením (proxemika)

• úpravou zevnějšku a prostředí

• na rozdíl od verbálních informací působí neverbální informace komplexně, výstižně a mobilně, učivo jimi zprostředkovávané si žáci většinou osvojují rychleji

• neverbální komunikace se vyznačují racionálností a úsporností vyjadřování, což se může uplatnit při opakování a procvičování učiva

• účinné je postihování základních jevů a vztahů pomocí schémat, grafů, znaků, symbolů apod.

• žáci by se měli od počátku školní docházky učit rozumět základům neverbálního obrazového jazyka a měli by postupně umět se samostatně orientovat v informacích

Komunikace jednáním, činem:

• v řešení konkrétních problémů, v činnosti, se projevují nejen vědomosti a dovednosti, ale především názory a postoje

• činy a jednání učitele jsou komplexní výpovědí o celkovém vzdělanostním obzoru učitele a o jeho vlastnostech morálních a lidských

17. Slovní metody výuky

• monologické (např. vysvětlování, přednáška,…)

• dialogické (např. rozhovor, diskuse, dramatizace,…)

• písemných prací (např. písemná cvičení, kompozice,…)

• práce s učebnicí a knihou

Slovní metody:

Metody monologické – metody výkladu /vytýčenou tezi dokazuje/

Vysvětlování:

• srozumitelnost (využívat dosavadních znalostí a názoru)

• zapamatovatelnost (důraz na hlavní myšlenku)

Popis:

• algoritmus, od celku k produktům

Vyprávění:

• mělo by být dynamické a barvité (co? Kdy? Kdo?)

Přednáška:

• zprostředkovává poznatky v delším, soustavném a souvislém projevu, logicky učleněném a spojeném s rozborem faktů a jevů

• vhodná k syntetickému shrnutí a k systemizaci poznatků nebo jako úvod do složitější problematiky

• v úvodu – podchycení zájmu posluchačů, dále je důležitá výkladová část

• v závěru – zrekapitulovat dosažené výsledky, aby si posluchač podstatné věci trvale zapamatoval

• různé druhy přednášek

• může uvádět do problematiky nových jevů (úvodní př.)

• může se zabývat detailní analýzou určitého problému

• uceleně přehlíží probranou problematiku (shrnující přednáška)