Pedagogika - stará 3
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Zahrnuje několik fází:
opětovné vybavení
popis a rozbor klíčových prvků
hodnocení či přehodnocení
způsoby vysvětlení
přijetí rozhodnutí
stanovení další strategie.
Profesionální sebereflexe učitele je nutnou podmínkou jeho odborného růstu, jeho pedagogické kompetence a odborní a lidské zodpovědnosti.
28. Poruchy chování žáků a jejich možná náprava
specifické poruchy chování mohou být způsobeny:
primárně jako součást obrazu LMD a deficitů dílčích funkcí
sekundárně jako důsledek prožívání neúspěchu, negativního hodnocení dospělých a zejména jako „výraz pocitu bezmoci vůči obtížím“.
Primární symtomatologie spočívá:
v poruchách pozornosti
v infantilním chování
ve zvýšené vzrušivosti
v závěrech z výzkumů se často hovoří o nápadném chování, někteří zdůrazňují hlavně agresivitu
obranné a vyhýbavé mechanismy (zvyšující se tlak doma i ve škole, aby dítě více četlo, psalo, vede dítě k odmítání práce pro školu – zapomíná úkoly, ztrácí sešity a záznamníčky úkolů, falšuje podpisy rodičů,…)
Kompenzační chování (vytahují se, šaškují, zlobí,…)
Úzkostné stažení se do sebe
⇒ Žák s poruchami chování
dlouhodobě nerespektuje sociální normy
jsou zde určité nápadnosti – citová chladnost, nedostatečná schopnost empatie, nemá pocit viny, nemá dobré vztahy s kamarády, nedůvěřuje jiným, za své chyby osočuje jiné, vztahy k druhým jsou povrchní, pro druhého se angažuje jen za nějaké výhody, nezvládá sociální role, má nižší frustrační toleranci, častým rysem osobnosti je agresivita,..
o žáku s poruchami chování hovoříme až tak v době staršího školního věku
působení musí být dlouhodobé – důležité je vytyčení cílů
Klasifikace poruch chování z hlediska věku:
Nejmladší věkovou skupinu sociálně narušených můžeme nazvat jako dětskou prekriminalitu (od 5 do 8 let). Jedná se v 90% o jedince, kdy převažuje jednání s charakterem přečinu. Jsou to většinou prvopachatelé, kdy intenzita jejich jednání nenabyla rozsáhlé společenské závažnosti. K výraznějšímu výskytu dětské prekriminality dochází s počátkem školní docházky a její tendence se stupňuje s věkem.
Juvenilní delikvence, neboli kriminalita mladistvých (od 15 do 18 let). Objevuje se celá řada trestných činů, které se svou povahou přibližují kriminalitě dospělých, s častou recidivou. Většinu delikventních jedinců tvoří ekonomicky závislí jedinci s ukončeným základním vzděláním bez kvalifikace.
Kriminalita dospělých – jedná se o skupinu jedinců nad 18 let, vyznačují se rozsáhlou trestnou činností s častou recidivou.
V této souvislost je třeba rozlišit tzv. mladé dospělé (od 18 do 24 let), kteří vzhledem ke svému duševnímu vývoji by měli být ovlivňováni převážně pedagogickými snahami.
Klasifikace z hlediska stupně narušení a stupně společenské závažnosti: