Pedagogika - stará 3

• Zdroje autority učitele:

• Společná činnost, která spojuje v určitém tématu - oboru

• učitel zakládá svoji autoritu na jiných kvalitách, nejenom na nutných znalostech (např. učitel ČJ nemůže chybovat ve vyjmenovaných slovech,…)

• touto kvalitou je schopnost rozlišovat

• schopnost rozpoznávat důležité od nepodstatného

• učitel, chce-li být považován za autoritu, by měl umět ocenit a pochválit i velmi drobný úspěch

• při hodnocení se předpokládá znalost hodnocené věci, znalost osobnosti toho, kdo je hodnocen

• další zdroj autority spočívá v aktivním řízení (učitel určuje průběh dění, i když zdánlivě není dominantní)

• autoritu učitele vymezujeme jako „neustále se opakující službu “ (v historii měli největší autoritu lidé nesledující vlastní prospěch, ale jednající pro blaho druhých)

• cílem autority učitele nemůže být bezmezné ovládnutí žáka nebo podat svět pouze podle představ učitele, ale pomoc každému v nalezení jeho vlastní orientace

• autorita je jedním ze zákl. atributů každého člověka

• učitel v roli vychovatele by měl:

• vést žáka k poznání skutečnosti na základě jeho vlastní zkušenosti

• preferovat formativní, výchovné a produkční aktivity na úkor informativních, vzdělávacích a reprodukčních činností

• rozvíjet žákovu schopnost sociální percepce

• přimět žáka k optimálnímu rozvoji jeho individuálních možností

• naučit žáka kompenzovat své osobní nedostatky či handicap

• vést žáka k uvědomování si vlastní identity a sebejistoty

• rozvíjet žákovy verbální a neverbální komunikativní dovednosti

• podněcovat žákovy zájmy a získávat ho pro školu a vzdělání, atd.

• Učitel vychovává především prostřednictvím konkrétního učiva (tedy vzděláváním)

• Učitel by měl:

• projevovat zájem o žáka

• často chválit

• stanovit jasná pravidla a důsledně a spravedlivě je uplatňovat

• oslovovat žáky jménem

• projevovat žákům běžnou zdvořilou úctu („prosím“, „děkuji“)

• nikdy nikoho nezesměšňovat

• mít profesionální přístup k učení

• mít trpělivost

• mít zájem o názory, pocity a potřeby žáků

• mít klidný a sebejistý,neformální styl

• Měl by se vyvarovat:

• ignorace žáka

• omezení možnosti klást otázky

• zesměšňování žáků

• sarkasmu, nepřátelství

• arogance

• skákání do řeči

• neschopnosti podnítit žáka k diskusi

26. Výchovné otázky v alternativním školství

• Souběžně s proměnami pedagogické teorie se v průběhu 20. st. objevují v Evropě i v USA pokusy o nový model školy, která by více než škola tradiční uplatnila moderní principy vzdělávání a výchovy mladé generace.

• Takové snahy samozřejmě nejsou zcela nové (viz „dům radosti“ Vittorina da Feltre nebo pansofickou školu Komenského v Blatném Potoce), ve 20. st. však počet takových pokusů narůstá a tzv. alternativní školy se stávají pedagogickými laboratořemi, kde se hledají a ověřují postupy, aplikující výsledky moderní pedagogické teorie.

• Společným rysem těchto alternativních škol je důraz na žákovu i učitelovu svobodu, na rozvoj samostatnosti a kreativity a na využití netradičních a nestereotypních forem a metod vyučování.

• Kritika herbartovské školy: škola je pasivní, nedostatečně se obrací na dítě, drezúra

• Všem směrům je společná: idea humanizace (pedocentrický přístup)