Psychologie - rozšířenější varianta

Psychoanalýza – řešení vnitřních konfliktů ne mezi egem a superegem, ale mezi vášněmi – maligní (zhoubné): láska k matce, chorobný narcismus, destruktivismus x láska k životu

5 základních potřeb:

- vztaženosti (rozvíjení schopností, produktivní láska)

- transcendence

- zakořenění (pocit nepostradatelnosti a potřebnosti)

- identity (přání být jedinečný a nesrovnatelný)

- orientačního rámce (pro pocit bezpečnosti)

• Koncepce V. E. Frankla (fenomenologická ps.)

- zakladatel LOGOTERAPIE = pomoci najít člověku smysl jeho života, avšak odpovědnost za volbu své životní cesty má každý sám

- duševní síla člověka spočívá v TOUZE PO SMYSLU – zakotvena v osobních hodnotách, 3 druhy hodnot: Tvůrčí (např. práce)

Zážitkové (např. láska, umění)

Postojové

- útěk před vlastní odpovědností  EXISTENCIÁLNÍ FRUSTRACE (ztráta životního smyslu)  psychoterapie

- při hledání smyslu je člověk řízen svědomím, to mu ukazuje správnou cestu

• Koncepce J. B. Watsona (behaviorismus)

Člověk pojímán jako stroj, jeho vývoj a zvláštnosti jsou zcela dány prostředím, ve kterém žije, jsou naučené. Nejvyšším vývojovým cílem – přizpůsobení (umožňuje přežít). Osobnost člení na dílčí zvykové jednotky.

2 úrovně osobnosti:

1. vrozená – fyziologické vlastnosti osobnosti, zahrnuje nepodmíněné reflexy a reakce spjaté se základními emocemi (strach, hněv, sex. emoce)

2. získaná – podmíněné reflexy, instinkty, zvyky

• Koncepce J. Piageta

- založená na poznání  os. není dána stálými vlastnostmi, ale pro daný věk typickými způsoby poznávání a chápání světa  důraz na vnímání, prožívání, působení na svět ( x ne pudy)

- základem je adaptace – má 2 stránky:

• asimilace – přizpůsobení nových zkušeností již existujícím vnitřním strukturám (přizpůsobení si)

• akomodace – přizpůsobení vnitřních struktur novým zkušenostem (přizpůsobení se)

Decentrace – respektování různých prvků situace x centrace – zaměření jen na jeden prvek  zkreslení

3 stádia kognitivního vývoje:

1. s. smyslově-pohybové (do 2 let) – dítě poznává a sděluje prostřednictvím tělesné činnosti, na konci období rozlišuje „já“ od „ne-já“

2. s. konkrétních činností (2-11) – dokáže zacházet se znaky představujícími konkrétní okolí → vztahy prostoru, času, příčinnosti a množství

3. s. formálních činností (od 11 let) – j. začíná uvažovat a manipulovat se skutečností prostřednictvím jejího symbolického znázornění, vytváří si vlastní hodnoty a cíle, plánuje svou budoucnost

Etapy vývoje učení o osobnosti (z přednášky Dolinského)

-do 19. stol. – osobnost je sběrna vlastností

-počátek 20. stol. – strukturální přístup k osobnosti.

1. Psychické zaměření osobnosti (potřeby, zájmy, mínění, přesvědčení, hodnoty).