Psychologie - rozšířenější varianta

Psychodiagnostické metody:

I. Klinické metody- pozorování – rozhovor – anamnéze - analýza spontánních produktů

II. Testové metody

a) výkonové testy - testy inteligence

- testy specifických schopností a jednotlivých psychických funkcí

- testy vědomosti

b) testy osobnosti - projektivní testy (verbální, grafické, manipulační)

- objektivní testy osobnosti

- dotazníky (jednodimenziální, vícedimenziální)

- posuzovací stupnice (sebeposuzovácí, “objektivní”)

III. přístrojové metody

Cíle psychodiagnostiky žáka - učitelova práce a její výsledky závisí do značné míry na tom, jak učitel zná své žáky. Žák kladně hodnotí učitele, který o něho má zájem, který se mu snaží porozumět. Takový učitel se pro žáka stává přirozenou autoritou, žák se s ním může identifikovat, ochotně přejímat jeho názory, požadavky, postoje. Dobrá znalost žáků podporuje příznivé emoční klima vzájemného porozumění a spolupráce ve třídě. Když naopak učitel nezná své žáky ovlivňuje to klima třídy ve směru k chladu, odcizení, popř. až k vzájemnému podezírání a nepřátelství.

Chyby v pozorování - haló-efekt (předběžný dojem o člověku na základě jedné dílčí zkušenosti), předsudky (nekritické převzetí názoru jiných učitelů o žákovi, o zaměstnání jeho rodičů, příslušnosti k menšině…), chyby ze stereotypizace a z analogování (zařazování jedince do jednoho z několika typů, přehlížení individuálních rozdílů), individuální sklon ke zkreslenému poznávání a posuzování lidí (někdo je nedůvěřivý, pesimistický, někdo si druhé idealizuje, očekává od lidí s určitými tělesnými znaky určité vlastnosti), přeceňování psychických vlastností a podceňování situačních vlivů ( aktéři -lidé, kteří sami jednají - mají tendenci připisovat příčiny probíhající činnosti a výsledků vnějším podmínkám, kdežto pozorovatelé je připisují spíše vnitřním vlastnostem aktéra. Žák jako aktér se často odvolává na vnější podmínky (zvláště při neúspěchu). Učitel jako pozorovatel snadno podléhá tendenci připisovat žákův výkon a zvláště nezdar jeho vnitřním vlastnostem).

Stručné schéma postupu při poznávání žáka

1. shromažďování údajů (nejdůležitější metody: pozorování, rozhovor, rozbor produktů činnosti, experiment)

2. utřídění údajů o žákovi a o činitelích v jeho dosavadním vývoji

- základní údaje o žákovi

- tělesný vývoj, jeho somatické znaky a zdravotní stav

- působení výchovy, sociálních skupin, příkladu

- činnosti: hry, práce, volný čas, zájmové činnosti

- cíle a životní plány

- náročné situace a způsoby vyrovnávání se s nimi

3. odvození jednotlivých psychických vlastností

- schopnosti a dovednosti

- motivace

- rysy, zejména charakter

4. souhrnná charakteristika osobnosti

- hlavní působící činitelé, problémy a rozpory