Psychologie - rozšířenější varianta

Druhy fantazie: tvořivá a úniková podle Freuda (šťastný člověk nefantazíruje), volná a projektivní dle Klingera

Obrazotvornost :

Je představa toho, co člověk nikdy nemohl vnímat; tvorba obrazů, předmětů a jevů, s nimiž se člověk nikdy nesetkal; vznik námětu, idea toho, co teprve bude vytvořeno. Její výsledky mají objektivní hmotný výraz. Obrazy, představy a myšlenky jsou pouze nejbližším a bezprostředním výsledkem obrazotvornosti a předcházejí nejen konečné vytvoření hmotných věcí, ale i formulaci jevů. Je tedy nedílně spjata s praxí (praxe je pro obrazotvornost kritériem správnosti; tvůrčí záměr se obohacuje, ověřuje a vyjasňuje pouze při reálném provádění; v myšlenkách bývá kusý a nejasný) . Zhotovení modelů je oporou obrazotvornosti a podnětem pro její další rozvíjení. Obrazotvornost závisí na znalosti reality (čím obšírnější jsou znalosti a zkušenosti, tím spíše je možno vytvořit něco nového, co

odpovídá potřebám společnosti). Je spojena se zvláštnostmi osobnosti: zájmy, znalostmi, schopnostmi, dovednostmi, zvyky, temperamentem,… Fyziologický základ obrazotvornosti = tvoření nových kombinací z těch dočasných spojů, které se vytvořily v předchozí zkušenosti

Pozornost - psychický stav, který zajišťuje po určitou dobu soustředění na jeden jev nebo jednu činnost.

Přenášení pozornosti - u televize pletu - přenáším pozornost z jedné činnosti na druhou, učitelka při výkladu něco ukazuje a zároveň sleduje žáky jestli rozumí apod.

Výběrovost pozornosti - soustředíme-li se více na jeden předmět, ostatní si v tu chvíli neuvědomujeme (začteme se do knihy a neslyšíme, když na nás někdo mluví)

Bezděčná pozornost - je vzbuzována změnou v prostředí nebo organismu (náhlý zvuk, nečekaný pohyb, bolest, …)

Záměrná pozornost - je určována cílem a volními vlastnostmi. S věkem se prodlužuje čas, po který se dokážeme soustředit na jednu věc nebo činnost. Pokud nás činnost baví dokážeme se na ni soustředit dlouho. Rozvíjení záměrné pozornosti závisí na celkovém rozvíjení osobnosti a také na režimu dne.

Lidé se navzájem značně liší v rozsahu pozornosti (kolik předmětů dokáže jedinec zachytit najednou), ve stálosti pozornosti (jak dlouho dokáže být soustředěn na jeden předmět nebo jednu činnost), v přenášení pozornosti a rozdělování pozornosti (jak rychle a dobře dokáže přenášet pozornost z jednoho předmětu na druhý, a v důsledku toho vykonávat současně dvě různé činnosti) a v těchto dalších vlastnostech pozornosti: koncentrace (soustředění pozornosti), kapacita (rozsah), tenacita (vytrvalost), iritabilita (dráždivost), intenzita (stupeň), oscilace (kolísání intenzity), vigilita, vigilace (bdělost).

6. Myšlení a řeč. Myšlenkové operace. Usuzování. Rozhodování. Chápání pojmů a řešení problémů. Konvergentní a divergentní myšlení. Vývoj myšlení a řeči v ontogeneze. Kognitivní styl. Poruchy řeči (poruchy výslovnosti, artikulace, sociálního užití).