Psychologie - rozšířenější varianta

Chápání pojmů: získat znalosti o určitém pojmu je možné buď tak, že nám je někdo sdělí, nebo vlastní zkušeností; způsob závisí na tom, co je předmětem osvojování.

- procesem učení ve smyslu studia je to spíš jádro pojmů, prototypy získáváme vlastní praxí

(dítěti někdo řekne, že zloděj je takový člověk, který někomu vezme majetek a nechce mu ho

vrátit (jádro), zatímco zkušenost vede k dítěte vytvoření si obrazu o zloději jako o (neuprave-ném, nebezpečném člověku - prototyp)

- dítě se musí naučit, že lepším indikátorem pro příslušnost k pojmu je jeho jádro, než prototyp (je schopné to pochopit asi od 10 let)

Řešení problémů: při řešení problému usilujeme o dosažení cíle, ale nemáme připravené prostředky, jak ho dosáhnout; proto je třeba rozdělit cíl na dílčí cíle, dokud nedosáhneme takové úrovni, na které jsou prostředky k dispozici. Jde o postup, při němž jedinec používá kognitivní styl, někdy i heuristické operace. Začíná rozpoznáním a uvědoměním si problému. Pokračuje jeho analýzou, zařazením do určité třídy, dále je konfrontován s dosavadními zkušenostmi při řešení obdobných problémů, jsou formulovány hypotézy, hledán vhodný postup (příp. přeformulování problému), následuje vlastní postup a v závěru probíhá kontrola průběhu a výsledku řešení.

Konvergentní a divergentní myšlení:

Toto rozlišení uvedl J. P. Guilford (1967)

Myšlení ve své podstatě znamená vždy řešení problému. Podle typu řešení potom můžeme mluvit o:

• myšlení konvengertním – při řešení problému se opírá o konvenční postupy, o odvozování informací z již daných poznatků, má jen jedno možné řešení. Nazývá se též myšlením algoritmickým, neboť v něm jde o nalezení určitého algoritmu, tedy předpisu jak postupovat, abychom došli k očekávanému cíli,

• myšlení divergentní – hledá nové cesta řešení, je tvořivé. Uplatňuje se u úkolů, které mohou mít několik různých řešení a vybírá se to nejvýhodnější. Toto myšlení se také označuje jako heuristické - objevné. Jde o vytváření informace z informací daných s důrazem na varietu a kvantitu výstupu z téhož zdroje (originální přetváření informací).

Další druhy myšlení:

• diskursivní (racionální) – každý myšlenkový akt je plě uvědomován, jde o vědomý postup,

• intuitivní – náhlé vynoření se řešení,

• vizuální (obrazově názorné) – proces operace s obrazy, které vystupují ve formě vjemů a představ, spojitost s imaginativním myšlením,

• imaginativní myšlení - vlastně fantazie, obrazotvornost, představivost, “myšlení v obrazech”. Je to vytváření nových představ na základě dřívějšího vnímání, obměňování minulé zkušenosti, hlavním znakem fantazie je novost kombinací, které subjekt dosud neprožil, i když jejím zdrojem je dříve vnímaná objektivní realita. Míra fantazie je dána nadáním, je základem každé tvůrčí práce. fantazie obohacuje život, též vede k úniku z reality, viz snění denní.