Psychologie - rozšířenější varianta

předměty i klávesnici

- opice jsou schopny porozumět pojmům podobně jako jim rozumíme my, ale neumějí je

spojovat do vět stejným způsobem

- v novějších pokusech se podařilo docílit, že trpasličí šimpanzice Kamzi ovládla syntaxi na

úrovni dvouletého dítěte

- uznávaný názor ohledně schopnosti komunikace řečí u zvířat je ten, že pokud by tako

Poruchy řeči:

• působí nepříznivě na celou osobnost člověka. Jedná se o narušení komunikativní schopnosti jedince. Toto narušení může být:

trvalé x přechodné, vrozená vada řeči x získaná vada řeči, prenatální x perinatální x postnatální

Charakter poruch řeči může být určen podle toho, zda je narušena :

• Obsahová stránka řeči - aktivní a pasivní slovní zásoba, skladba řeči, gramatická správnost. Příčinou poruch v této oblasti může být porucha sluchu, porucha rozumového vývoje, nedostatky v podnětnosti prostředí. Narušení řeči v obsahové složce se negativně projevuje i v oblasti komunikace, protože jedinci není dobře rozumět po stránce informační.

• Formální složka řeči - poruchy mohou být různorodé. Buď jsou izolované nebo jsou součástí celkové poruchy řečového vývoje. Příčinami mohou být - sluchové postižení, poruchy sluchového vnímání centrálního charakteru, anatomická odchylka mluvidel, nezralost motorické koordinace mluvidel, porucha motoriky mluvidel, porucha plynulosti řeči, útlum řeči, nedostatečná podnětnosti prostředí.

Nedostatky v porozumění řeči i v aktivním řečovém projevu negativně ovlivňují rozvoj poznávacích procesů. Pozornost a paměť je více zatěžována a následkem toho je větší unavitelnost. Dochází také ke stagnaci rozumového vývoje. Porucha řeči se projeví i v oblasti citového prožívání, kde převažuje úzkost, strach a napětí. Schopnost adekvátního verbálního porozumění a aktivního řečového projevu je důležitou součástí vlastní identity. Proto je-li narušena, ovlivňuje i celkové sebehodnocení jedince. Z tohoto pohledu je důležitá sociální nápadnost, rušivost řečového projevu a charakter reakcí okolí, ve kterém dotyčný žije.

• poruchy výslovnosti: artikulace je vytváření hlásek mluvidly ( = artikulace); můžeme se ještě zmínit o poruchách zvuku řeči (huhňavost → u těch, kteří mají problémy s nosní přepážkou a patolálie → u lidí, kteří měli rozštěp patra) nebo o poruše tempa a plynulosti (koktavost a breptavost)

• poruchy artikulace: dysartrie (porucha artikulace jako celku – dýchání, tvorba hlasu; tento termín se používá při vývojových poškozeních jako DMO i při získaných poruchách – neurolog. onemocnění) , dyslalie (patlavost; je narušena jedna nebo skupina hlásek rodného jazyka. Ostatní hlásky jsou správné, častěji u chlapců. Jedna z nejrozšířenějších vad), anartrie (úplná neschopnost artikulace)

• poruchy sociálního užití: podle mě se jedná o získanou neurotickou nemluvnost. Je to mutismus (oněmění na základě neurotickém nebo psychotickém – šok, stres, úlek…), elektivní mutismus (ztráta řeči, která je vázána pouze na některé situace → když děti nastoupí do školy, tak jsou z toho tak v šoku, že ve škole nemluví, ale doma ano), surdomutismus (ztráta řeči i sluchu na neurotické bázi, můžeme to charakterizovat taky jako hystericky podmíněný projev labilní osobnosti)