Psychologie - rozšířenější varianta

V jiných experimentech se sledovalo vzájemné působení předmětů a jejich kolize. Děti viděly nakloněnou rovinu, z níž se spouštěly různě velké kuličky či válečky. Pod touto rovinou pak válečky narážely do jiných. U tříměsíčních dětí se zjistilo, že jim připadá podivné, když se spodní kulička začne pohybovat, jako by byla odražena, ačkoli horní kuličku zastavila ještě před srážkou vložená zábrana. Již v tomto věku tedy děti chápou, že předměty se normálně nemohou ovlivňovat na dálku.

Uveďme ještě třetí typ experimentů, který sledoval bariéry při rotaci. Před dítě byla umístěna otočná deska, která se mohla převracet směrem od něj. Pokud za deskou nebylo nic položeno, bylo možné desku otočit úplně, tj. o 180°. Když se za hranu otáčení umístila nějaká bariéra, deska se opřela o ni a neotočila se tedy až dozadu, o celých 180°. Při otáčení desky se ovšem bariéra zakryla, takže nebyla vidět. V nemožné verzi situace docházelo k tomu, že ačkoli dítě vidělo bariéru za otáčenou deskou, po zakrytí bariéry se deska otočila o celý půlkruh dozadu. Děti ve 4,5 měsících věku to považovaly za překvapivé.

Uvedené experimenty ukazují, že už v prvním půlroce života mají děti zformovány určité představy o tom, co mohou od předmětů kolem sebe očekávat. To se netýká jen předmětů, které děti vidí. Experiment s otáčením desky, za níž byla umístěna bariéra, ukazuje, že si uvědomují existenci zakrytého předmětu, o který by se deska měla opřít. Neplatí tedy úplně, že „sejde-li z očí, sejde z mysli“.

Protože výzkumy, o kterých zde píši, se všechny týkají dětských očekávání o vztazích mezi hmotnými předměty a o jejich vzájemném působení, hovoří se o této tematice jako o studiu intuitivní fyziky. S fyzikou jako vědním oborem to má pochopitelně pramálo společného. Pojem se používá především k vyjádření toho, že lidé mají nějaký systém relativně podrobných očekávání a představ o tom, jakým pravidlům podléhají interakce hmotných předmětů kolem nich. A jak ukazují uváděné experimenty R. Baillargeonové, tento systém začíná fungovat již ve velmi raném věku.

Všechno nejde najednou…

…ani orientace v materiálním světě. Ukázali jsme si, co předpokládají tříměsíční děti. Je to možná překvapivé, avšak na druhou stranu jsou jejich předpoklady ještě velmi schematické. Například v experimentu s podstavcem a krabicí, která se na něm pohybuje, byly tříměsíční děti překvapeny, když menší krabice zůstala volně viset ve vzduchu bez opory, avšak když se jakkoli dotýkala podstavce, bylo všechno v pořádku. A to i tehdy, když krabice převážnou částí svého rozměru přečnívala přes okraj podstavce a za normálních okolností by se tedy měla převážit.

V dalším experimentu nebylo nejmladším dětem divné, když několikanásobně větší kulička, spouštěná ze stejného místa jako její menší protějšek, odrazila stejně velkou kuličku do stejné dálky jako kulička malá. Děti tedy v tomto nejranějším období věděly, že se předměty musejí dotknout, aby se mohly vzájemně odrážet, ale poměrná velikost působících předmětů a její vliv na odraz pro ně nehrál roli. V pokusu s obracením desky zase nejmenší děti nedokázaly odhadnout, v jaké výšce neviditelná bariéra desku zastaví. Věděly tedy, že neviditelná bariéra brání úplnému otočení desky, ovšem uspokojilo je jakékoli neúplné otočení, i když bylo nepřiměřené velikosti bariéry.