Psychologie - rozšířenější varianta

Myšlení a řeč:

Své myšlenky navenek projevujeme pomocí slov, ať už mluvených nebo psaných. Pomocí řeči vyjadřujeme všechny duševní stavy i to, co poznáváme z okolního světa.

Myšlení je proces vytváření a přetváření nových informací, slouží k poznání a řešení problémů. Umožňuje odhalovat jevy a souvislosti mezi nimi.

Pojem myšlení lze tedy chápat v následujících významech:

• Jako negativní vymezení u vztahu k vnímání

• Vztahuje se k řešení problému

• Vztahuje se k problémům jako chápání daných vztahů

• Jde o skryté řečové chování

Řeč je individuální činnost, při níž jedinec užívá znaků jazyka, aby označoval předměty nebo děje a aby se dorozumíval s lidmi ( je tedy jevem sociální povahy).

Řeč je soustavou znaků, základním prvkem je zde slovo, které je označením pojmu. Pojem je slovně vyjádřený souhrn obecných a podstatných vlastností předmětů a jevů. Jednotlivé pojmy můžeme srovnávat a nacházet mezi nimi vztahy, toto nazýváme soudy. Srovnáváním soudů docházíme k úsudkům.

Jazykový znak není jen prostředkem sdělování, ale poukazuje i na vztah jazyka a poznávání. Platí, že "jazyk je úzce spjat s lidským myšlením" a že je "pravděpodobně především hlavním nástrojem myšlení".

Myšlenkové operace:

Myšlení je proces v němž probíhají operace s určitými kognitivními prvky, představami a pojmy (jednoduše: myšlení je operování s informacemi, které se uplatňují při řešení problémů).

Operace je příjem, díky němuž jsou vnímaná data uváděna do vědomí a tam se přetvářejí ve formu hodící se pro řešení daného úkolu. Jde o hledání vztahů mezi objekty a jejich vlastnostmi.

Operace se liší od běžné činnosti nebo cíleného jednání 2 znaky:

• je interiorizovaná: (interiorizace = začleňování, vstřebávání do psychiky. Přijímání za své idejí, myšlenek, hodnot atd.). Př: dítě nemusí řešit problém cestou pokus-omyl, ale již myšlením,

• je zpětná: operace může být vrácena nazpět a nahrazena jinou.

Rozlišují se:

• konkrétní operace: vztahují se na reálné objekty a události,

• formální operace: vztahují se na výpovědi, výroky, předpoklady.

→ dva druhy myšlení:1. „konkrétně-operativní“ – praktické, od jedinečného k obecnému

2. „formálně- operativní“ – teoretické, vytváření hypoték a dedukcí

Operace se obvykle vyskytují v párech:

Analýza a syntéza ( analýzou jsou složité celky rozkládány na jednoduché, opačným postupem je syntéza).

Srovnání a třídění.

Souzení a usuzování ( srovnáním dvou a více pojmů vzniká soud, srovnáním dvou a více soudů vzniká úsudek; nesprávný úsudek=sofisma).

Abstrakce a konkretizace ( abstrakce je vydělování podstatných znaků, prostředek zobecňování pojmů, opakem je konkretizace).

Indukce a dedukce (obsah je čerpán z mnoha věcí a na jejich základě tvoříme pojem=indukce)