Psychologie - rozšířenější varianta

Synkopa = náhlá, chvilková ztráta vědomí

Kvalitativní

Amence = přechodná nebo trvalá duševní pomatenost, projevující se ztrátou časové nebo místní orientace, někdy s halucinacemi a bludy

Obnubilace = mrákotný stav trvající minuty až dny, na období jeho trvání ztráta paměti; u epilepsie, hysterie, opilosti

Delirium = blouznění, neklid, při psychózách, otravách, fyzickém vyčerpání, při vysokých horečkách apod.

Jáství (vymezení, vývoj, složky a jejich kosonance)

Jáství - termín A. Heneroka (1919) pro uvědomování si sama sebe, svého já.

Složky jáství - sebeuvědomění - systém představ o sobě samém

-sebepojetí - mechanismus sebekontroly, korelátor vědomého s nevědomým

-seberealizace - uskutečňování vlastního přání a představ

Veškeré projevy lidské psychiky - poznávací, prožitky i snahy jsou v rámci osobnosti vázány na vědomí vlastního Já, které představuje významný jednotící činitel subjektivního sebezažívání, nositele vlastní identity a základní hodnotu i východisko jedinečné existence.

Vědomí Já se utváří od nejranějších fází vývoje a jakmile vznikne, stává se stále významnějším referenčním bodem všech duševních aktivit.

Vlastní sebeuvědomování a sebepoznávání, stejně jako navazující sebehodnocení a sebepojetí i pozdější sebeaktualizace a seberealizace, procházejí určitými etapami vývoje.

Počátky vzniku sebeuvědomění (jsem) na základě experimentace a dalších zážitků lze vystopovat již v kojeneckém období, kdežto sebepoznávání (jaký jsem) tvořené zpočátku na základě hodnocení jinými, se začíná formovat nejdříve v batolecí fázi. Míru sebeuvědomění lze posuzovat kromě vnějších projevů, zvláště prostřednictvím vyjádření o sobě.

Dětská sebereflexe prochází od „stadia sugesce“ - ve kterém jsou děti ještě závislé na názorech autorit, přes „situační stadium“ - kde jsou orientovány více na svůj poměr k vnějším věcem a jevům, než na vlastní nitro, až po „akční stadium“ - ve kterém si začínají, zpočátku však jen velmi povrchně, všímat kvalit vlastní duševní činnosti, zvláště vlastních nápadnějších znaků, schopností a vlastností. U dospívajících pak sebeuvědomění splývá, podobně jako u dospělých, s vědomím osobní autonomie, která je nezbytnou podmínkou sebeovládání a sebevýchovy. Rozvoj sebepoznávání probíhá obdobně. Z vývojového hlediska je obsah sebepoznávání charakterizován postupným narůstáním informací o sobě, ať už na základě zpětných informací z prostředí nebo vyvozených samostatně pozorováním průběhu a výsledků vlastní činnosti (pozn.: extroverze, introverze, temperament…).

Sebepojetí (jaký se mi líbí být) je představa sebe sama, jak jedinec vidí sám sebe. Představuje také vnitřní obraz sebe, jakému se každý usiluje podobat.