Psychologie - rozšířenější varianta

Příčiny delikvence

sociální prostředí – rodina – rodinný model chování působí nedostatečně nebo nevhodně, emočně chladní rodiče, závislosti v rodině (alkoholismus), fyzické nebo psychické týrání, nízká nebo žádná stimulace dítěte, rozvod, neúplná rodina, deprivační zkušenost (potřeba smysluplného světa, potřeba životní jistoty založená na stabilním citovém vztahu, potřeba bezpečí, potřeba životní identity, potřeba životní perspektivy), rodiče jsou anomální osobnosti, partnerské neshody, pobyt jednoho z rodičů ve vězení, nízká vzdělanostní úroveň rodičů, úmrtí jednoho z rodičů, nezaměstnanost, nekompetentnost ve výchovné rodičovské roli

- škola – postavení dítěte v školním kolektivu, oslabená schopnost porozumět chování spolužáků v určitých sociálních situacích, nízká frustrační tolerance, děti s LMD, zanedbané děti, neschopnost kooperace, vzdělávací problémy v důsledku sociální zanedbanosti, nízká úroveň volního úsilí, vzdělávací problémy v důsledku nižších intelektuálních schopností, opakování třídy, přeřazení do zvláštní školy často v důsledku výchovných problémů, konflikty se spolužáky, konflikty s učiteli

- mimoškolní prostředí – v pubertě vzniká touha osamostatnit se od dospělých, ale současně se zařadit mezi vrstevníky (působení party nebude mít negativní význam, pokud byla rodinná výchova dobrá a rodina představovala přijatelné zázemí), nedostatek zájmů nebo zájmy pasivní a receptivní, nevyhraněnost zájmové oblasti, nuda, členství v problémových partách

genetické dispozice k disharmonickému vývoji a agresivnímu způsobu reagování - taková dispozice se může projevovat v dětství především na úrovni temperamentu – 1-3%, rizikovým faktorem je dráždivost, impulsivita, menší citlivost ke zpětné vazbě. Zpravidla bývá obdobně disponován alespoň jeden z rodičů, a tak je leckdy složité odlišit dědičnou zátěž od zátěže psychosociální.

oslabení nebo porucha CNS – převážně na bázi prenatálního nebo perinatálního poškození představuje určitou dispozici pro vznik delikvence, (u dětí se syndromem hyperaktivity, po úrazech hlavy, u některých druhů epilepsie), jejich základem je rozkolísanost emočního ladění, nižší schopnost ovládání

Delikventní chování můžeme rozlišit: podle stupně závažnosti (od trestné činnosti k alkoholismu), z hlediska věku delikventa, podle převládající složky osobnosti, opakování činu. Ne všechny přestupky, nepřiměřené věku hodnotíme jako delikvenci (viz. černý pasažér v šalině). Také je důležité mít na vědomí kulturní vzorce, v nichž člověk vyrůstal.

Klasifikace mravní narušenosti z pohledu společenské závažnosti:

disociální chování

asociální chování

antisociální chování

28. Školsky významné nedostatky ve struktuře nadání (specifické vývojové poruchy učení): Dyslexie, dysortografie, dysgrafie, dyskalkulie. Symptomatologie, příčiny, vliv na školní výkon. Možnosti korekce, zásady specifického přístupu učitele a rodiče.