Psychologie - rozšířenější varianta

- škola – postavení dítěte v školním kolektivu, oslabená schopnost porozumět chování spolužáků v určitých sociálních situacích, nízká frustrační tolerance, děti sLMD, zanedbané děti, neschopnost kooperace, vzdělávací problémy v důsledku sociální zanedbanosti, nízká úroveň volního úsilí, vzdělávací problémy v důsledku nižších intelektuálních schopností, opakování třídy, přeřazení do zvláštní školy často v důsledku výchovných problémů

- mimoškolní prostředí – v pubertě vzniká touha osamostatnit se od dospělých, ale současně se zařadit mezi vrstevníky (působení party nebude mít negativní význam, pokud byla rodinná výchova dobrá a rodina představovala přijatelné zázemí), nedostatek zájmů nebo zájmy pasivní a receptivní, nevyhraněnost zájmové oblasti, nuda

• genetické dispozice k disharmonickému vývoji a agresivnímu způsobu reagování. Taková dispozice se může projevovat v dětství především na úrovni temperamentu – 1-3%, rizikovým faktorem je dráždivost, impulsivita, menší citlivost ke zpětné vazbě. Zpravidla bývá obdobně disponován alespoň jeden z rodičů, a tak je leckdy složité odlišit dědičnou zátěž od zátěže psychosociální.

• oslabení nebo porucha CNS – převážně na bázi prenatálního nebo perinatálního poškození představuje určitou dispozici pro vznik poruch chování, (u dětí se syndromem hyperaktivity, po úrazech hlavy, u některých druhů epilepsie), jejich základem je rozkolísanost emočního ladění, nižší schopnost ovládání

Odlišení biologických kořenů od vlivu rodiny a jiných prostředí je nesnadné - např. nepřátelské chování může být stejně dobře reakcí na velmi nepříznivé podmínky, v nichž člověk vyrůstal, může být projevem vrozené dispozice a může být reakcí na nepříznivé prostředí, např. vězení, v němž se člověk právě nalézá.

V osobnostní charakteristice jedince s poruchami chování můžeme nalézt tyto vlastnosti: silný individualismus, orientace na užívání si života, nerovnováha mezi tím, co si nárokuje, bere a co poskytuje, nedostatečně rozvinutá úroveň odpovědnosti za svoje chování, odmítání nesené odpovědnosti za svoje chování, únikové jednání – až infantilní, nadbytečné užívání obranných mechanismů, nízká autoregulace, heteronomní morálka, poruchový sebeobraz.

AGRESE:

Definice agrese: „aggredi“ = napadat, útočit

Za agresivní jednání je považováno taková forma jednání, při které dochází k ohrožení osob, společnosti, popř. i vlastní osoby, živé přírody a majetku. Souborně můžeme považovat agresi za pojem, kterým označujeme rozličné formy chování a projevů, jejichž účelem je něčeho dosáhnout pomocí násilí.

ZDROJE AGRESE

Zdrojem agresivního chování, které je podmíněno temperamentem nebo osobnostní výbavou se může stát: