Psychologie - rozšířenější varianta

Způsoby dosahování cílů:

• překážka

provokuje k další činnosti

• vede k rezignaci

• vede k úniku

Kázeň: je to soubor opatření pro dodržení stanovených norem chování; vědomé, přesné plnění zadané sociální role, stanovených úkolů, určených činností, spojené s respektováním autority.

Jak zabránit neukázněnosti ve třídě? Praktické otázky kázně ve vyučování řeší různé tzv. strategie řízení třídy, které zkoumají metody prevence a řešení případů nežádoucího (neukázněného) chování ve škole. Kounin tvrdí, že učitel musí mít „vhled“, jasně reagovat na nesprávné chování,…; Jones zdůrazňuje kontakt očima, důležitý je také výraz obličeje a fyzická vzdálenost; Glasser podotýká, že pravidla řízení chování by si měl stanovit učitel společně s žáky, učitel by měl konat pravidelná setkání na témata společenské chování žáků, prospěch žáků a otázky učiteli. Musíme přiznat, že velký podíl na pasivní průměrnosti dětí mají i české školy.

⇒ Problémový žák

- svým chováním nesplňuje očekávání učitele (např. svým chováním učitele zklame – vyžaduje jeho pozornost, je pro učitele zátěží,..)

⇒ Žák s poruchami chování

• dlouhodobě nerespektuje sociální normy

• jsou zde určité nápadnosti – citová chladnost, nedostatečná schopnost empatie, nemá pocit viny, nemá dobré vztahy s kamarády, nedůvěřuje jiným, za své chyby osočuje jiné, vztahy k druhým jsou povrchní, pro druhého se angažuje jen za nějaké výhody, nezvládá sociální role, má nižší frustrační toleranci, častým rysem osobnosti je agresivita,..

• o žáku s poruchami chování hovoříme až tak v době staršího školního věku

• působení musí být dlouhodobé – důležité je vytyčení cílů

Příčiny poruch chování

Poruchy chování lze charakterizovat jako odchylku v oblasti socializace, kdy dítě není schopné respektovat běžné normy chování na úrovni odpovídající jeho věku (eventuálně úrovni jeho rozumových schopností)

Základním rysem těchto poruch je chování, kterým jsou v různé míře, opakovaně a dlouhodobě (alespoň 6 měsíců) narušovány sociální normy. Nejde o následky duševních poruch či onemocnění, ale o odchylky v osobnostním vývoji. Faktory ovlivňující vznik poruch chování:

• sociální prostředí – rodina – rodinný model chování působí nedostatečně nebo nevhodně, emočně chladní rodiče, závislosti v rodině, fyzické nebo psychické týrání, nízká nebo žádná stimulace dítěte, neúplná rodina, deprivační zkušenost (potřeba smysluplného světa, potřeba životní jistoty založená na stabilním citovém vztahu, potřeba bezpečí, potřeba životní jistoty, potřeba životní perspektivy), rodiče jsou anomální osobnosti, partnerské neshody,pobyt jednoho z rodičů ve vězení, nízká vzdělanostní úroveň rodičů, úmrtí jednoho z rodičů, nezaměstnanost, nekompetentnost ve výchovné rodičovské roli