Psychologie - rozšířenější varianta

Verbální a neverbální komunikace - základem soc. komunikace je znak, mající smysl a význam. Z hlediska původu znaků rozeznáváme znaky verbální a neverbální. K verbální komunikaci patří tzv. lingvistické prostředky (jazykové). K prostředkům neverbální komunikace patří gestikulace (vlajková abeceda, mimika, výtvarné umění, hudba …)

Podmínky efektivní komunikace: (zásady navazování a udržení kontaktu)

- efektivní komunikací míníme takovou vzájemnou výměnu obsahů, kterou lze označit jako:

• nezkreslenou

• platnou – platné sdělení odpovídající skutečnosti, kterou symbolizuje

• včasnou – včasnost informace nebo sdělení

• s kompatibilitou slovní zásoby = čitelnost– volba adekvátních prostředků dorozumění, především volba slov; lze užít jen ty pojmy, které má ve své slovní zásobě partner

• s očním kontaktem – pohled do očí je obecně považován za projev intimity kontaktu

• fyzický postoj – mírné naklonění dopředu ve směru k partnerovi (→ vstřícnost, pozornost..)

• s projevy vstřícnosti – přikyvování, soustředěný výraz..

• se zásadou přiměřenosti

• vyvarovat se „nečitelných“ projevů (pokrčení ramen, sešpulení úst..) a manýrismů (např. časté upravování brýlí, poposedávání, „hraní si“ s prstýnky, tužkou..)

• vysílat aktivní účast, že sdělení druhého chápeme a akceptujeme

• udržovat vhodnou vzdálenost (intimní styk – blíže než půl metru; osobní styk – 50-120cm; sociální styk – 120-350cm; veřejný styk – 3,5m-na doslech)

Chyby v komunikaci – v posuzování druhého člověka:

• haló efekt – zastínění více stránek osobnosti pod vlivem jedné vlastnosti (př. jen hokejista → primitiv..)

• vliv prvního dojmu – vzhled, vystupování

• vliv předsudků – např. kvůli příslušnosti k určité menšinové (etnické, názorové..) skupině

• vliv profesního zaměření – někdy až profesionální deformace (učitelé, gynekologové, patologové…)

• vliv lidové logiky – tzv. selského rozumu (tlustí jsou klidní, hubení nevyrovnaní..)

• vliv minulé zkušenosti s podobným člověkem

• vliv vlastního žebříčku hodnot

Způsoby analýzy komunikace:

Obsahová analýza komunikace:

- obsahová analýza se snaží odpovědět na otázku, co vše vyjadřuje určité sdělování

- podstata této metody spočívá v tom, že je určité sdělování (jako proces), nebo sdělení (jako produkt komunikace) podrobeno systematickému rozboru

- základní schéma obsahové analýzy komunikace:

1. přesné vymezení zkoumaných kategorií (např. jednotlivých myšlenek nebo znaků, které zastupují např. určité slovo..)

2. frekvenční analýza prvků (sledujeme, jak často se v komunikaci objevují ve vztahu k rozsahu textu nebo času; to, co je důležité, o tom se častěji mluví)

3. poměr mezi příznivými a nepříznivými atributy spojovaných s určitým prvkem (např. předpojatost, nadržování, odmítání, očekávání..)

4. suma asociací vztahující se např. k určitému znaku (asociace, metafory, parafráze..; vypovídá o intenzitě, síle prožitku vztahu, který symbol pro účastníky komunikace má)