Psychologie - rozšířenější varianta

Schéma percepčních dějů:

Percepční stereotypy:

= chyby v posuzování

♥ hallo-effect- celkový hodnotící pohled na druhého člověka je redukován na hodnocení nějakého, většinou výrazného (ne však podstatného) znaku osoby; zde hraje roli 55% vzhled, 38% hlas, 7% obsah sdělení; patří k nejčastějším omylům v soc. vnímání

♥ recency-effect (efekt novosti)- dojdeme-li k diskrepanci mezi prvními a pozdějšími dojmy z téže osoby, pozdější dojmy korigují nebo i převládají dojmy původní; jinýmy slovy: položky na konci seznamu jsou snadněji a více vybavovány

♥ primacy-effect (efekt pořadí)- první dojmy ovládají do jisté míry pozdější dojmy z téže osoby

♥ efekt shovívavosti (chyba mírnosti, efekt dobroty) a efekt přísnosti- rozdíl v hodnocení lidí, k nimž zaujímám výrazně kladný anebo výrazně záporný postoj

♥ chyba kontrastu- tendence přiřazovat lidem vlastnosti, které jsou v protikladu s vlastnostmi pozorovatele

♥ chyba blízkosti- časová nebo prostorová blízkost dějů vede k tomu, že jsou posuzovány analogicky; podobné často označíme za stejné

♥ předsudky- podvědomé tendence utvořené z dříve vytvořených předpojatostí (proti národnosti, pohlaví, konkrétnímu člověku, rase, …); nezdůvodněné, ale poměrně pevné postoje

♥ tradice- souhrnem jednoduchých zákonitostí života; jsou většinou „po ruce“, když se chceme něčím zaštítit nebo si něco omluvit

♥ osobní posuzovací styl- vyjádřením individuální míry přísnosti, kritičnosti (a naopak)

Atribuce:

- snaha člověka po poznání a porozumění chování druhých osob, projevuje se kromě jiného i hledáním příčin- atribuce příčin

- je to jakási „laická psychologie“, jak se lidé vzájemně poznávají, jak interpretují své chování; zkoumal ji F. Heider

Apercepce:

Percepční děje ovlivněné předchozí zkušeností, ať už záměrně, vědomě či nevědomě. Mezi apercepční děje patří i atribuce v tom smyslu, že způsob připisování příčin událostem je vždy zároveň projevem předchozí zkušenosti.

Vnímání druhého člověka: Do interakce vstupuje jedinec: 1) takový, jaký objektivně je; 2) jak se "vidí" on sám; 3) jak ho "vidí" druhý člověk.

Vnímání druhých osob má tři složky: expektační - silně ovlivněno očekáváním určitého chování, které se projevuje v zásadě dvojím způsobem: 1) percepční predispozicí (připraveností globálně vnímat určitým způsobem) 2) "zaostřeností" na vnímání "určitých" projevů (výběrovou citlivostí pouze k určitým jevům, projevům); afektivní - ovlivněno emocemi, které "zabarvují" vnímání jiného člověka v důsledku citově podbarveného vztahu; atributivní - tendencí přisuzovat (přičítat) určité vnitřní a vnější (osobnostní) charakteristiky.

Sebepercepce:

Jedinci chápou a poznávají své postoje k jiným lidem, své emoce a vnitřní stavy nikoliv "přímo", ale až jejich odvozováním z pozorování vlastního chování v kontextu jiných lidí. V průběhu socializace si jedinec vytváří primární obraz sebe sama, jehož pojetí je silně závislé na vlivech jiných osob a sociálního prostředí vůbec.