Psychologie - rozšířenější varianta

Druhy sociálního učení:

▪ Sociální posilování:

Jde o jednu z nejjednodušších forem sociálního učení. Sociálním posilováním tedy rozumíme: Když určité jednání či chování jedince je posíleno (odměněno) podnětem sociální povahy. Obecně se za podnět sociální povahy považuje sociální akceptace, tedy přijmutí.

▪ Imitace (nápodoba):

Při imitaci člověk přebírá takové modely chování a jednání, které mu umožňují dosáhnout individuální potřeby a cíle.

Lidé napodobují a přejímají chování jiných lidí, jestliže:

- tímto chováním dosahují uspokojení potřeb

- svým chováním dosahují shodných, či velmi blízkých cílů

- jsou situačně nejistí a neví, jak mají reagovat

- je určité chování jiného člověka sociálně odměňováno

- model získává díky svému jednání uznání

- jiný člověk působí sugestivně

- je model ostatními přijímán jako autorita

Poznámka: Nápodoba předpokládá schopnost empatie a je vždy výběrová.

▪ Identifikace

Identifikace jako učení má mnoho společného s nápodobou. Opět jde o situaci, ve které jedinec přejímá chování jiného člověka. Rozdíl však spočívá v tom, že: u nápodoby je přejímáno jen určité chování modelu, které se jedinci jeví jako výhodné a efektivní, zatímco při identifikaci je model vnímán a přebírán jako celek. Nedochází k selekci. Identifikace je možná jen díky silnému citovému vztahu jedince k modelu. Velmi častá je identifikace syna se svým otcem, pubescent se identifikuje s oblíbeným zpěvákem či literární postavou. Identifikace může být podle P.Wenreicha: empatická („jsem jako on“) nebo rolově modelová („být jako on“ x „nebýt jako on“)

Kritériem efektivity socializace je především úroveň psychosociální vyspělosti jedince, míra jeho autonomie a autenticity. Průběh socializace nachází svůj odraz ve zvláštnostech sebepojetí člověka a jeho rolového chování (kongruence dílčích rolí: úroveň a stabilita sociálního chování) a v individuálních rysech jeho sociálních vlastností a úrovní sociálních dovedností a schopností.

Sociální inteligence: termín L.H. Thorndika z roku 1920. Schopnost jednat s lidmi a tvořivě řešit mezilidské konflikty. Její vysoký stupeň představuje tzv. sociální takt. Zahrnuje takové vlastnosti jako empatie (citlivost pro mezilidské vztahy) a jiné, které jsou důležité pro povolání jako jsou psychologové, učitelé apod.

Sociální zralost: společenskými normami vyžadovaná míra socializace projevující se postoji vůči soc. prostředí.

Sociální postoj: názor nebo připravenost k činu ve vztahu k určitému problému nebo volbě. Důležitá složka komunikace. Kromě zaměření má i určitou míru intenzity, místo na škále libost – nelibost a stupeň trvání. Utvářejí je činitele jako potřeby, zájmy, charakter (vnitřní) a rodina, malé soc. skupiny, kultura (vnější).