Psychologie - rozšířenější varianta

Znaky které se žákům na učitelích především líbí jsou: demokratický vztah, porozumění, trpělivost, široké zájmy, přívětivé chování, spravedlivost, smysl pro humor, charakternost a důslednost, přizpůsobivost, užívání pochval a uznání spíše než trestů…

Typy učitelů:

Povolání učitele souvisí s profesemi vědeckých pracovníků a s profesemi, ve kterých je podstatný styk s lidmi. Spojit obě hlediska učitelského povolání nemusí být snadné, proto můžeme podle výzkumů dělit učitele na dva typy. Typos znamenal ve staré řečtině obraz, ráz, tvářnost, kterou nějaká věc vtiskuje do tvárné látky. Typologie pedagogů má na mysli představitele určitého druhu, souhrn určitých vlastností, které jsou příznačné pro více pedagogických osobností. Typologie je pro učitele jakési zrcadlo důležité pro sebepoznání a z něho vyplývající autoregulaci. Jako teoreticky propracovaná a přesvědčivá se jeví typologie švýcarského psychologa Ch. Caselmanna:

• Logotrop: zaměřený spíše na obor; chce vzbudit zájem o obor a hodně naučit, zakládá sbírky, pořádá exkurze, kroužky; někdy nemá porozumění pro žáky, zejména pokud se nezajímají o jeho obor; někdy má se žáky kázeňské obtíže a je z nich nešťasten a oni z něho. Caselmann je rozděluje na odborně vědecky orientovaného a na filozoficky orientovaného.

• Paidotrop: zaměřený na žáka; vidí problémy jejich očima, snaží se jim přiblížit; občas upadá do nemístné shovívavosti a snižuje požadavky na žáky nebo příliš zasahuje do osobního života žáků; může podceňovat prohlubování své odborné kvalifikace. Podrobněji Caselmann tento typ rozděluje na individuálně psychologicky orientovaného a všeobecně psychologicky orientovaného. Oba typy jsou ve své krajní podobě nevhodné pro motivaci.

ZÁKLADNÍ VÝCHOVNÉ STYLY (způsoby výchovy dítěte):

Základní styly učitelova výchovného působení (způsoby výchovy). Základní rozdělení známe z prací Kurta Lewina, podrobněji jeho model rozpracoval Jan Čáp.:

• Autokratický (dominantní) styl: Vyznačuje se záporným emočním vztahem a silným řízením. Učitel mnoho mluví, příliš rozkazuje a zakazuje. Vyčítá, vyhrožuje, často trestá. Vyvolává napětí a strach. Zajímá se jen o výkon a kázeň. Nesnaží se žáky poznat, málo přihlíží k jejich přáním. Omezuje samostatnost. Ironizuje, zesměšňuje.

• Liberální styl s nezájmem o dítě: Záporný emoční vztah a slabé řízení. Nízké požadavky na výkon a kázeň. Lhostejnost, žáci učitele „obtěžují“. Někdy je jeho chování nejisté, stěžuje si na své problémy.

• Rozporný autokraticko – liberální styl: záporný emoční vztah a rozporným řízením

• Laskavý liberální styl: Vyznačuje se kladným emočním vztahem a slabým řízením. Učitel projevuje sympatie k žákům, ale někdy se chová jako příliš ochraňující matka

• Integrační (demokratický) styl: Kladný emoční vztah, střední až zesílené řízení. Učitel je klidný, projevuje žákům důvěru, věří jim. Klade postupně se zvyšující (přiměřené) požadavky. Působí příkladem lidského vztahu.