Psychologie - rozšířenější varianta

OSOBNOST PEDAGOGA:

Vzorem pro všechny pedagogy by měl být tzv. učitel sugestopedický ( to je takový učitel, který nevystavuje své znalosti na odiv, respektuje osobnost, autonomii a učební styl každého žáka, podporuje dynamiku v učební skupině a dává vždy dostatek prostoru pro vyjadřování pocitů všech ve skupině, sám se snaží stát spíše v pozadí, učit se od svých žáků).

Pedagogova osobnost má ve vyučovací a výchovné práci rozhodující úlohu. Předpokladem kladného vlivu na žáky je autorita učitele a působivost jeho osobnosti. Autorita učitele je přitom značně závislá na jeho společenské a odborné pověsti, na jeho charakterových a morálních vlastnostech a řídících schopnostech. Pedagog imponuje žákům především kladným a spravedlivým postojem k nim, a teprve pak svými znalostmi a pracovními schopnostmi, klidem a objektivností. Pro svého oblíbeného učitele žáci často vykazují zvýšené úsilí.

Vliv pedagoga nenahradí ani učebnice, ani mravní poučování, ani soustava trestů a povzbuzování. Osobní příklad učitele a kouzlo osobnosti jsou nenahraditelné. Nelze přitom podceňovat význam slovního působení učitele, které má často sugestivní dosah. Mnoho škod ve vývoji osobnosti žáka zaviňují učitelé, kteří nejsou zcela duševně zdraví (neurotici…). Proto by bylo třeba uvažovat i o zdravotnicko-psychologických aspektech při výběru učitelů.

V současné době se výrazně rozvíjí nová nauka o osobnosti učitele, tzv. pedeutologie. Při studiu osobnosti učitele se zejména uplatňují dva přístupy: normativní a analytický.

1. Normativní přístup: jeho cílem je určit, jaký má být učitel, jaké má mít vlastnosti, jestliže má mít ve výchovně-vzdělávací práci úspěch. Jde například o vlastnosti ve složce pedagogicko-psychologické a odborné. Někdy hovoříme o dvojí klasifikace učitele: odborné a pedagogicko-psychologické. Při uplatňování normativního přístupu se používá deduktivní metoda, kterou se určuje vzor, ideální obraz pedagoga, jemuž by se měl každý konkrétní pedagog blíž.

2. Analytický přístup: je to takový přístup, jehož cílem je určit, jaké mají konkrétní pedagogové skutečné, reálné osobnosti vlastnosti. Při uplatňování tohoto přístupu se používá induktivní metoda. Patří sem psychologické šetření osobnosti učitelů, analýza výpovědi žáků a studentů o svých učitelích. Žáci a studenti například uvádějí, které vlastnosti svých učitelů postřehli, které považují za žádoucí a které za nežádoucí.

Psychické vlastnosti důležité pro učitele poznáme rozborem jejich úkolů:

1. Vyučovat, vzdělávat a řídit osvojování vědomostí

2. Vychovávat žáky a formovat jejich postoje a zájmy

3. Být ve styku s žáky, soustavně je poznávat, znát výsledky vyučování a výchovy a podle toho se dál řídit

4. Osvojit si urč. vědní obor a soustavně se v něm vzdělávat

5. Osvojit si potřebné pedagogické a psychologické poznatky, metody a způsoby myšlení

6. Dávat žákům pozitivní příklad ve způsobu života, prohlubovat svůj kulturní a politický rozhled

7. Koordinovat a organizovat mnohostrannou činnost vlastní i žáků