Psychologie - rozšířenější varianta

Dále mohu ve stručnosti vyjmenovat i Caselmannovo rozdělení výchovných stylů: autoritativní typ, sociální typ, vědecko systematický typ, umělecký typ, praktický typ.

Výchovné styly jsou posuzovány většinou z hlediska řízení systému a z hlediska emočních vztahů. Teorií výchovného působení známe mnoho, dále uveďme už jen styl Maccoby, Martin, Baumrind: autoritářský, autoritativně – vzájemný, zanedbávající, shovívavý.

Přesvědčování (persuase): ovlivňování postojů a jednání jedince nebo skupiny lidí prostřednictvím verbální či neverbální argumentace. Z pedagogického hlediska důležitá jako způsob intencionální komunikace pro uskutečňování výchovných záměrů (např. přesvědčování k přijetí určitých hodnot a postojů u vychovávaných subjektů)

21. Jedinec a sociální prostředí. Stratifikace společnosti. Mikro- mezo- a makrosociální prostředí. Socializace (obsah, zákonitosti a produkty). Personalizace, kulturace, profesionalizace. Sociální kompetence; sociální inteligence a sociální zralost; sociální učení (formy, zákonitosti); sociální rysy a sociální postoje.

socializace = proces zařazování se, včleňování, vrůstání do společnosti, člověk se jako osobnost nerodí, osobností se stává

• souhrn procesů vzájemných interakcí mezi společností a jedincem

• smyslem socializace je humanizace člověka – „polidštění kulturního barbara“, vypracování lidské podstaty, tedy i utvoření lidské individuality

• humanizace je tedy pak zároveň socializací i humanizací jedince

• proces, který umožňuje dětem, aby se staly „funkčně zdatnými dospělými členy společnosti“, tím že se dítě „učí normám své společnosti, obecným formám chování, které se u něho očekávají“ (R .I. Watson, 1965)

• „přeměna biologického jedince v kulturní bytost“ (M. Nakonečný, 1970)

• „příprava individua na výkon jeho sociální role… včlenění jedince do aktivit a úloh, které musí naplňovat jednotlivci v zájmu zachování (funkční) existence society“

(H. P. Frey, 1974)

• socializace je proces

1. permanentní – probíhá neustále, po celý život jedince

2. stadiální – lze odlišit fáze (stádia, etapy) procesu na základě sociálně psychologického kritéria (více: vývojová psychologie – Erikson, vývoj jáství)

• socializačním procesem je zajištěna kontinuita společenského vývoje (předávání hodnot z generace na generaci)

• je nutná pro optimální vývoj, nenahraditelná

obsah socializace: co během socializace přijímáme (enkulturace), včleňování jedince do kultury určité společnosti (hodnoty, normy, vzorce chování,…)

průběh socializace: jak se člověk včleňuje do společnosti (internalizace), přijímání rolí ve společnosti

adaptace = přizpůsobení se

• zahrnuje 2 mechanismy:

akomodace – děje zaměřené na přizpůsobení se prostředí