Psychologie - rozšířenější varianta

Sebevýchova - cílevědomé, aktivní a dlouhodobé úsilí o formování sebe sama k vytčenému cíli.

Má různé formy a vývojové stupně: Začíná nápodobou chování modelu; jedinec si uvědomuje, tak chci jednat. Zpočátku to bývají krátkodobé pokusy o změnu chování, postupně jedinec může dojít do cílevědomého úsilí o realizaci životního cíle, o přiblížení reálného "Já" k "ideálnímu".

Sebedeterminace:

ODMĚNA A TREST

Odměna je z hlediska pedagogické psychologie podnět (věc, událost, proces), který:

• Je spojen s určitým chováním nebo jednáním jedince, které je žádoucí z výchovného hlediska

• Vyjadřuje kladné společenské hodnocení tohoto jednání nebo chování

• Přináší jedinci uspokojení některých jeho potřeb, popřípadě libost

Trest je z hlediska pedagogické psychologie takový podnět (věc, událost, proces), který:

• Je spojen s určitým jednáním nebo chováním, které je nežádoucí z výchovného hlediska

• Vyjadřuje negativní společenské hodnocení tohoto jednání nebo chování

• Přináší jedinci omezení některých jeho potřeb, nelibost, popřípadě frustraci

V širším kontextu jsou odměna a trest zpevnění, posilování, motivační momenty při učení. Odměna, zdar je kladné zpevnění při procesu učení (trest, nezdar – naopak). Častěji se ve výchově užívalo surových, ponižujících trestů (rány metlou, oslovské lavice…). Dodnes jsou bohužel o správnosti takových metod někteří vychovatelé pevně přesvědčeni. Přísné tresty často vedou k vnějškové poslušnosti a vnitřnímu odporu. Přísné tresty vyvolávají akorát atmosféru strachu. Přemíra trestů je často projevem bezradnosti, bezmocnosti, nezvládnuté agresivity. Je to projev výchovně neúčinný, škodlivý. Zdůraznění odměn nebo trestů je otázkou mezilidských vztahů, otázkou etickou.

Výchova užívající převážně odměn je efektivnější než výchova užívající převážně trestů. U vyspělejších jedinců jsou morální, emoční odměny účinnější než materiální. Odměna musí odpovídat vyspělosti žáka. Odměna působí silněji, užívá-li se jí jen občas. Trest i odměna mají různé účinky (působí na každého jinak, podle předchozí zkušenosti). S fyzickým trestáním vzrůstá u dětí agresivita a klesá identifikace s rodiči. Psychické tresty jsou spojeny s pocity viny a s příliš silným svědomím.

Výchova se však bez trestů neobejde. Doporučuje se „metoda přirozených následků“ – J.J. Rousseau. Podle ní je trestem něco, co vystupuje jako přirozený následek činu, ne jako libovůle vychovatele. Obsah trestu je pak logičtější. Př.: Mladistvý řidič porazil na motorce chodce. Jako trest se mu uloží víkendové práce na chirurgickém oddělení, kde se soustřeďují osoby zraněné při dopravních nehodách.

Podmínky trestů a odměn:

• častost – ztrácí efekt

• vztah mezi vychovatelem a vychovávaným (trest působí jinak při kladném a jinak při záporném vztahu)

• zdůvodněnost trestu a pochopení žákem

• přítomný stav žáka

• postoj kolektivu k provinění, k trestu a k potrestání

• chování vychovatele a kolektivu k potrestanému v následujícím období