Psychologie - rozšířenější varianta

asimilace – některé z prvků okolí si přizpůsobujeme

adjustace = přizpůsobení se sociálnímu prostředí (rovněž zahrnuje asimilaci a akomodaci)

dezirabilita = připravenost chovat se sociálně schvalovaným způsobem, ne však tendence ke konformitě či taktizování

• ochota k chování, které bude lidmi akceptováno

maladaptace, maladjustace

• obrovský význam má výchovný styl (mikrosociální prostředí)

• !!! jsou-li v této oblasti jemné kontakty disharmonické, jen výjimečně neznamená tento fakt rušení vnitřní integrity a stability osobnosti!!!

• slovenský psycholog Ján Marko uvádí, že maladjustovaný styl reagování je sociálně velmi nakažlivý, protože se děti většinou už „naučily od svých rodičům nevyrovnaným (neurotickým) formám reakcí“, a tak se utváří jakási báze „sociální dědičnosti“, na níž se pak mnohem rychleji rozvine určité (nežádoucí chování)

Proces socializace zahrnuje všechny stránky duševní činnosti, oblast:

• kognitivní – socializace poznávání

• emotivní – socializace citů

• konativní – socializace vůle

HUMANIZACE ČLOVĚKA (socializace v širším slova smyslu) zahrnuje 4 děje (!ne etapy! – „4 proudy jedné řeky“ - …říkal Řezáč):

1. personalizace – utváření osobnosti, strukturace a utváření psychiky

2. kulturace – osvojování kultury society, utváření životního stylu

3. profesionalizace – osvojování a zaujetí profesní role

4. socializace v užším slova smyslu – utváření „my“, přijetí občanské role

Etapy socializace:

J. Alan:

1. postupná identifikace dítěte s matkou (do 2. roku života) – zde se kladou základy stability vztahů k jiným lidem, zakládá se sebeuvědomování, získaná stabilita má obrovský význam pro budoucí sociální růst osobnosti

2. osamostatňování – předškolní a školní věk, dítě si začíná uvědomovat svou autonomní roli, začínají se utvářet hodnoty, základ pro vlastnosti a mravní rysy, výraznějšího postavení nabývá otec a další blízké osoby

3. enkulturace – završení socializace, pronikání do širších společenských vztahů, adaptace na ně

J. Řezáč:

1. dominující je bezprostřední soc. kontakt, manipulace s předměty, završením je vznik „já“

2. dominující je hra – klíčové jsou interakce „dítě-dospělý“, „dítě-dítě“, „dítě-hračka“, MY (děti) a ONI (dospělí)

3. učení – role žáka, objevování světa

4. objev dospělosti – práce, péče a výchova

Produkty socializace:

• socializační proces = kvalitativní změna

• změny v důsledku socializace (a zpětně i regulátory společenského života)

sebevědomí

• uvědomování si svého „jáství“

• člověk v průběhu svého sociálního vývoje objevuje sama sebe

• nejdříve odlišuje své tělesné a postupně i psychické JÁ, to vše za pomoci jiných lidí, kteří tvoří ono „sociální zrcedlo“, v němž se člověk prostřednictvím jiných lidí nahlíží, uvědomuje a díky jemuž si stabilizuje nazírání sama na sebe

• sebevědomí se vlivem společenského života dále strukturuje

• dochází též k vydělení dimenze subjekt-objektového vztahu. Jedinec si uvědomuje sebe jako subjekt a jiné lidi jako objekty svého nazírání

• vedle reálného JÁ , tedy obrazu skutečně jednajícího a chovajícího se subjektu, se vyděluje také JÁ ideální, obraz sebe jako jedince jednajícího podle subjektivních představ o správném, účelném a mravném životě (JÁ jaké by chtělo být)

• vědomé JÁ je tedy aktuální, avšak v čase se proměňující představou o sobě a zároveň i o svém místě v soc. prostředí