Psychologie - rozšířenější varianta

Sociální rysy: na základě přijímání z vnějšího sociálního světa (interiorizace) a jeho proměňování (exteriorizace) získá člověk individuální, jedinečné a nezaměnitelné projevy vlastní svébytnosti – sociální rysy

22. Sociální skupina (struktura, dynamika, druhy). Skupinové normy. Pozice – role - status. Vliv skupinového života; Rizika skupinového života (deindividuace, skupinové stereotypy, skupinové myšlení apod.). Využití zákonitostí skupinového života v pedagogické praxi.

Sociální skupina - člověk nežije ve společnosti osamoceně, ale v závislosti na jiných osobách, k nimž si vytváří vztahy a pouta, která utvářejí jeho život a psychiku. Kvantitativně tvoří skupinu alespoň dva lidé. Kvalitativně je skupina vymezena tím, že mezi určitou množinou osob dochází ke kontaktům a vzájemnému reagování. Skupina je tedy sdružování dvou či více osob, které mají nějaké společné cíle, vytvářejí společné normy a vzájemnou závislost soc. rolí. Cílů se dosahuje interakcí a kooperací, která se řídí skupinovými normami a při níž se vytváří i relativní stálá struktura vztahů mezi členy skupiny, v nichž jednotlivci zaujímají různé pozice a přijímají role.

Druhy skupin - rozdělení můžeme provádět podle různých hledisek :1

Podle velikosti

Malá - podstatným znakem je, že se všichni znají

Velká - je opakem malé, všichni členové nemusejí být ve přímé interakci.

Podle vztahu cílů k individuálním potřebám členů

Neformální - tyto skupiny vznikají spontánně, přesto je jejich činnost závislá na společnosti, do níž patří a již spoluvytvářejí

Formální - je součástí instituce, nebo organizace, její cíle jsou určeny přímo institucí a přesahují individuální potřeby členů. Příkladem je škola, nebo pracovní skupina.

Antisociální - je obvykle neformální skupiny s protispolečenskými cíli (pachatelé, …)

Podle předmětu a druhu činností

Pracovní skupiny - jsou charakteristické činností, která má hodnotné výsledky. Hodnotí se podle efektivity a produktivity.

Výchovné skupiny - mají za hlavní cíl učení (vytváření dispozic pro práci a společenský život), popřípadě reduktanci (přeučování špatně naučeného).

Podle míry vlivu na osobnost a intenzitě reakcí:

Primární - intimní kontakt tváří v tvář, kooperace, vliv na utváření sociální povahy jedince, relativní stálost a intimita mezi účastníky („my“), malý počet členů např. rodina; má mnohostranné cíle.

Sekundární - vztahy obvykle zprostředkované, spíše doplňují působení primárních skupin, rozvíjí určité dovednosti, uspokojují určité potřeby; př.: zájmové kroužky

Podle vztahu ke skupině:

členské- zde je jedinec fyzicky zařazen, zde působí; př.: školní třída

referenční- ta jedince přitahuje, jeví se mu jako přínosnější (žák chce být členem jiné třídy); její volba vyjadřuje i sebepojetí jedince- jde o skupiny, k nimž touží jedinec vztáhnout svou identitu