Psychologie - rozšířenější varianta

24. Sociální komunikace. Druhy komunikace. Komunikační obsahy. Patické formy komunikace. Efektivní komunikace. Možnosti kultivace komunikačních dovedností. Způsoby analýzy komunikace. Sociální chování. Interakce a součinnost.

Sociální komunikace - rozumíme jí sdělování a přijímání informací v sociálním styku pomocí nějakého znakového systému za přítomnosti sdělovací intence. Komunikace vnitřně souvisí se sociální interakcí. Komunikace je vzájemná výměna názorů mezi lidmi, která se děje především prostřednictvím jazyka a možná tehdy, pokud mají lidé společné potřeby, poznatky a postoje. Komunikace je symbolickým výrazem interakce a slouží ke třem účelům : naznačovat fakta, vyjadřovat stav mluvčího a měnit stav posluchače. Základním znakem soc. komunikace je její zprostředkovanost. Interpersonální komunikace je zprostředkována ve třech rovinách: znakově vyjadřovací, v rovině sociálně strukturní (vztahy působící uvnitř komunikace) a cílově instrumentální (vztahy mezi cíly a prostředky komunikace)

Druhy komunikace:

• Interpersonální – běžné rozhovory, meziosobní

• Skupinová – vyučování, nástěnky, vysílání školního rozhlasu… nevýhodou tohoto druhu komunikace je absence přímé reakce ze strany posluchače

• Masová – rozhlas, tisk, televize; její úloha v současné době roste. Objevuje se zde riziko manipulace velkým množstvím lidu (možnost zneužití)

Typy komunikace (krátce)

Destruktivní - rozložit východiska toho druhého

Autoritářská - jeden chce vnucovat své názory tomu druhému

Disjunktivní - zdánlivá komunikace

Rezistentní - odmítání partnera (nedůvěra)

Pseudokomunikace - výtahová komunikace

Typy komunikace:

neadekvátní způsoby komunikace:

• destruktivní – snaha podlomit pozici, rozrušit postoje, o destrukci

• autoritářská – autokratické vnucování vlastních názorů s cílem vytvořit závist

• disjunktivní – zlehčování, povrchní chování, ironie, …

• rezistentní – je projevem nedůvěry/odmítání partnera, příjemce – pasivní, bez odezvy

• pseudokomunikace – nevyjadřuje vztah mezi jedinci, vyvolána spíše sociálním tlakem

• nonkomunikace – chybění komunikace při formální fyzické přítomnosti partnerů

podle J.R.Searla:

• asertivní – smysl: přesvědčit o pravdivosti, platnosti sdělovaného obsahu

• direktivní – slouží k aktivizaci partnera, má ho iniciovat k akce, jednání

• příslibová – signalizuje závaznost k nějakému následnému jednání

• expresivní vyjadřuje prožívání komunikace

• deklarativní – vypovídá o shodě mezi obsahem sdělování a realitou

podle povahy vztahu mezi účastníky komunikace:

• intrapersonální – sám se sebou

• interpersonální – přímá komunikace v rámci diály či malé skupiny

• veřejná – účastníci se navzájem neznají

podle postoje jedince:

• otevřená – člověk otevřeně říká svá přání, pocity, názory – je čitelný – vzniká méně konfliktů

• skrytá – člověk nesděluje své pocity, názory, přání přímo, čeká od druhých, že to odhadnou