Psychologie - rozšířenější varianta

Pozice = místo, které jedinec ve skupině zaujímá, určuje jeho postavení ve vztahu k ostatním členům skupiny /nadřazenost, podřazenost/.

Pozice jedince je určována především:

- mírou jeho sociální přitažlivosti, mírou prestiže, osobní moci, sebeprosazováním a sebere-alizací, podílem na dosahování skupinových cílů,

Za hlavní kritéria vzájemného posuzování členů skupiny lze označit:

• sociální atraktivitu,

• způsob sebeprosazování

• mravní profil jedince.

Sociální role:

- komplex chování související s určitou pozicí nebo dělbou činností

- role se vždy doplňují, nabývají smysl právě až svou souvztažností (žák-učitel, rodič-dítě, …)

- role jsou vyjádřením toho, jak je definován vztah mezi lidmi v určité situaci

- společenské normy vyjadřují náplň, obsah role, to, co se od člověka v dané roli očekává (od učitele, žáka, rodiče, dítěte, …)

- role, jako vzorec chování

- vzniká i subjektivní pojetí role („Já budu jiný učitel, než ostatní“…)

Sociální status:

Pozice člověka ve společnosti (v minulosti jasně určena např. uniformami). Má dvě složky – vrozenou (nemůžeme ovlivnit – barva pleti, pohlaví) a získanou během života. Sociální status se mění v průběhu života (tzv. sociální mobilita).

23. Sociální percepce a atribuce. Zákonitosti percepčních dějů. Percepční stereotypy.

Percepce: je procesem výběrového přijímání a interpretace informací z vnitřního a zvláště vnějšího světa jedince. Percepce není tedy jen "viděním", ale též "hodnocením". Každý člověk si v průběhu socializace vytváří soubor percepčních dovedností a percepční schéma.

Sociální percepce:

- sociální vnímání (vidění a hodnocení), vytváření si „obrazu toho druhého“, který nezahrnuje jen fyzické, ale i psychologické charakteristiky

- někteří autoři jej nahrazují pojmem sociální kognice (sociální poznávání)

- sociální kognice zahrnuje vnímání a interpretaci sociálních událostí, nikoliv jen osob

Základní charakteristiky, zákonitosti procesu percepce:

• zákon selekce- z objektů v zorném poli člověka jsou vnímány pouze některé

• efekt primárnosti- ty objekty, eventuelně části celků, které jsou přijímány jako první, bývají pro utváření vnímaného celku významnější než později přijaté informace

• zákon interference- v průběhu percepčního procesu se uplatňuje minulá zkušenost, tj., že výběr určitých objektů, jejich detailů či znaků je vždy ne zcela uvědomovaně ovlivněn předchozím vnímáním (tvary, souvislosti) a zkušeností (s objekty, osobami)

• v průběhu percepce dochází k utváření podvědomých hodnotících hledisek spojených s vnímanými objekty

• proces percepce je subjektivním dějem, na kterém se podílí osobnost jako celek, různé složky osobnosti, avšak podle situace v různém zastoupení a síle významnosti

• k základním předpokladům percepce patří adekvátní úroveň smyslů a senzitivita jedince