Psychologie - rozšířenější varianta

Člověk je činný. Je ovlivňován podmínkami, ale také na ně sám působí a také působí sám na sebe.

Sebevýchova - cílevědomé, aktivní a dlouhodobé úsilí o formování sebe sama k vytčenému cíli.

Má různé formy a vývojové stupně: Začíná nápodobou chování modelu; jedinec si uvědomuje, tak chci jednat. Zpočátku to bývají krátkodobé pokusy o změnu chování, postupně jedinec může dojít do cílevědomého úsilí o realizaci životního cíle, o přiblížení reálného "Já" k "ideálnímu".

Na výchovu i sebevýchovu má vliv aktivnost - pasivnost:

- temperamentová - na jak slabý podnět jedinec reaguje, jak rychle a silně; je závislá především na vrozených předpokladech.

- motivační - potřeba činnosti pobízí jedince k jejímu vykonání pro radost z činnosti.

- poznávací - od dětství se projevuje ve zvídavosti, později v individuálních rozdílech zájmů.

- charakterová - má význam společenský, morální, obsahuje volní vlastnosti a překrývá se s celkovou zralostí osobnosti. Jedinec nezralý, nevyspělý čeká na rozhodnutí a příkazy druhého, přenáší na něj odpovědnost, neřídí se vlastními zásadami.

Pasivní člověk nechává nerozvinuty své schopnosti a nevyužívá je v životě. Formování aktivnosti - pasivnosti je podmíněno vrozenými předpoklady a probíhá od raného dětství pod vlivem prostředí a výchovy. Zdravé dítě se vyvíjí v aktivní osobnost, pokud nepůsobí rušivé vlivy.

Na aktivnost nebo pasivnost a na výchovu vůbec má vliv:

- model způsobu života poskytovaný dětem a mladistvým; postoj k práci, využití volného času, vyrovnávání se s náročnými situacemi.

- příležitost k činnostem - ve škole, při práci v domácnosti…

- emoční klima - v rodině, škole, kroužcích…

- kladný vztah k dítěti - radostné klima podporuje uspokojení z činnosti, identifikace s modelem. Naopak záporný emoční vztah působí rušivě.

- výchovné řízení - silné, slabé, rozporné střední (viz otázka č. 23)

Převýchova:

Východiskem je zákonitost, která říká, že každé přetváření návyků, stereotypů, modelů chování je složitější a náročnější a také dlouhodobější proces než vlastní utváření, výchova. Současně je to také proces nákladnější, jehož efektivita je relativně nízká. Pro označení tohoto procesu se používá termínů reedukace, resocializace, terapie.

Pojem resocializace znamená odstraňování relativně trvalých zaměření vychovávaného jedince způsobujících výchovné potíže . Někdy je chápána šířeji jako jakási zpětná socializace s cílem vrátit člověka do normálního života společnosti. Pak k takovému procesu dochází nejen např. v souvislosti s delikventy a jejich návratem do života, ale např. i v souvislosti se změnou zdravotního stavu a následnou invaliditou či podstatné změně zaměstnání.