SZZ Psychologie

docílit nové formy pozitivního a obohacujícího vztahu rodičů a jejich dospělého potomka.  

Vztah k rodičům se oproti pubescenci zklidňuje. Ve většině rodin dochází k opětovnému sblížení. Rodiče se 
pomalu smiřují s tím, že se z jejich dítěte stává samostatný člověk s nárokem na autonomii a respekt. Adolescent 
začíná chápat postoje rodičů, jejich starosti o jeho osobu a začíná chápat hodnotu rodinného zázemí. Začíná se 
orientovat na své generační vzory spojené s typickými generačními hodnotami a projevy, které jsou obvykle 
odlišné od hodnot rodičů (Vašutová, 2005). 
 
Vztahy s vrstevníky    
        
Důležitou úlohu v období adolescence sehrávají vrstevníci dospívajícího. Ten v době, kdy se uvolňuje z vazeb na 

rodinu, ale současně ještě není schopen fungovat zcela samostatně, potřebuje oporu od lidí, kteří jsou na tom 

podobně, s nimiž také sdílí své prožitky a získává sociální dovednosti. 

Vrstevnická skupina má potřebu odlišit se nějakým způsobem od ostatních. To se děje pomocí různých rituálů, úpravy 

zevnějšku, preference určitého druhu hudby apod. Tím je naplněna touha adolescenta po jednoznačnosti a vymezení.  

Celý vývoj od dětství k dospělosti je charakterizován neustálým osamostatňováním. Tento proces zasahuje i 

vrstevnickou adolescentní skupinu, od které se zralý jedinec postupně odpoutává. V adolescenci dochází k úplnému 

uvědomování si vlastní sexuality. Sexuální potřeba se stává potřebou psychosociální – není tedy již pouze tělesnou a 

prestižní záležitostí. Partnerské vztahy (ať už hetero- nebo homosexuální) jsou charakteristické velkou zamilovaností a