SZZ Psychologie

67 

Trup roste nyní více než končetiny. Adolescentova postava dostává konečné, dospělé 
proporce. Odlišnost chlapecké a dívčí postavy, která ještě v pubescenci nemusela být 
výrazná, je nyní zcela zřejmá. Pubescent ještě neměl se svým tělesným zjevem výraznější 
starosti, měl reálnou naději, že případné zpoždění růstu dohoní. Nyní však tato naděje zvolna 
uvadá a řada chlapců se vážně obává, že nedoroste ani do širšího pásma kolem průměru. 
Dívka malé postavy nemusí mít starosti, je tomu spíše naopak. Vlastní tělo je nyní 
předmětem pozornosti, snad ještě více než v pubescenci. Zaujetí vlastním tělem, jeho krásou 
nebo ošklivostí (často pouze domnělou), dostupuje někdy až nezdravé intenzity (Říčan, 2004). 
 
Tělové schéma jako součást identity adolescenta Adolescentní identita zahrnuje tělesnou složku jako důležitou součást, i když v této fázi 
již nepředstavuje tělesný vývoj žádnou převratnou změnu. Adolescent se svým tělem často a 
v hojné míře zaobírá. 
Tělové schéma je posuzováno prostřednictvím jeho sociálního významu, to znamená 
tak, jak je hodnoceno ostatními lidmi. V této oblasti hraje významnou roli jeho relativní 
hodnota, výsledek srovnání s ostatními adolescenty i aktuálně přijímaným ideálem. Tělové 
schéma může být dokonce i nejdůležitější součástí vlastní identity. 
V průběhu dospívání došlo k určité proměně vlastního zevnějšku, která byla jen velice 
málo ovlivnitelná vlastní aktivitou. Ale byla významná, protože vyvolávala jiné reakce než 
dětský habitus. V průběhu puberty se jedinec se změnou svého těla většinou nějakým 
způsobem vyrovnal. Adolescent, který se v tělesné oblasti nějakým způsobem vymyká 
očekávané normě, bude tento rozpor vnímat vesměs jako nespravedlnost, která jej potrefila. 
Pro adolescenty má jejich tělo velký význam a proto mu věnují značnou pozornost. Zevnějšek 
se stal cílem i prostředkem. Existence společenské normy krásy poněkud omezuje a tlumí 
tendenci k dosažení větší individualizace v této oblasti. Krása je pojímána jako úkol, který je 
třeba splnit. Adolescenti, zejména dívky, dokážou v tomto směru vyvinout značnou aktivitu, 
jen aby se takovému ideálu přiblížily. Tendence k uniformitě je v dnešní době značná a je 
navíc podporována působením masmédií. Identifikace s určitým, pozitivně akceptovaným 
vzorem přináší jistotu stejně dobrého sociálního hodnocení bez většího tlaku na individuální 
výběr. 
Idealizované vzory se stávají modelem pro přesné napodobení a modifikaci vlastního 
zevnějšku spíše na počátku adolescence. To znamená v období větší nejistoty, kdy je potřeba 
vlastní nejistotu posílit něčím zaručeně pozitivním. 
Zevnějšek může fungovat také jako kompetence ve smyslu atraktivity. V tomto směru 
je důležitý pro dosažení uspokojující pozice mezi vrstevníky, kterým imponuje. 
V adolescenci může za určitých okolností hrát důležitou roli fyzická zdatnost, výška 
postavy a síla. Vědomí tělesné zdatnosti posiluje sebevědomí jedince, zejména není-li 
úspěšný jinak (Vágnerová, 1999).