SZZ Psychologie

69 

 
Partnerské vztahy Navazování a rozvoj partnerských vztahů zasahuje do celého období adolescence a bývá členěn do několika fází. 
První fáze erotických partnerských vztahů souvisí s uvědoměním si vlastní sexuality a je obvykle datována 
do období pubescence. Počínající zájem o druhé pohlaví mívá často odlišnou podobu u chlapců a u dívek. 
Uvědomění si vlastní sexuality je u chlapců bezprostředně spojeno s potřebou ventilace pohlavního pudu, u dívek 
tato potřeba není tolik zřetelná (Macek, 2005). Vzhledem k dřívějšímu zrání vzniká zájem o druhé pohlaví nejprve 
na straně dívek, který se ovšem projevuje méně zřetelně než pozdější zájem u chlapců. Dívky si o chlapcích mezi 
sebou vykládají a jejich city jsou předmětem vzájemných tajemství. Jejich náklonnost zprvu směřuje spíše ke 
starším chlapcům, kteří ji dokáží lépe opětovat. Tělesná vyspělost dívek chlapce přitahuje a vzbuzuje v nich 
zvědavost. Ta se pak může projevovat pošťuchováním s prvky sexuálního obtěžování, osahávání, nahlížení za 
výstřih, apod. (Janošová, 2008). 
 
ZMĚNY V OBLASTI PSYCHIKY  
 
Nejvýznamnější změny v období adolescence se odehrávají v oblasti psychické. Postupně se vytrácí duševní 
labilita, ustupují přehnané úsudky a jsou nahrazeny střízlivým hodnocením okolního světa. Dochází také k ústupu 
od přehnané, dokonce až nezdravé romantičnosti. 
Adolescenti jsou již schopni se úmyslně a dlouhodobě soustředit na vědomé činnosti, což je známkou dozrávání 
psychických procesů. Postupně se také ustaluje pozornost. 
V oblasti citové adolescent dosahuje žádoucí zralosti, avšak někdy to může mít i bouřlivý průběh. Především 
v prostředí, kde se s ním jedná nešetrně a přetrvává zvýšená vznětlivost z předcházejícího období. City se 
obohacují a prohlubují, hlavně pokud jde o city lásky a morální cítění – a to vlivem poznávání a životních 
zkušeností (Kuric, 2001). 
 
Sebevědomí Sebevědomí významně zajišťuje rovnováhu mezi okolními vlivy, společenským a vnitřním prožíváním a jednáním 
osobnosti. Zdravé sebevědomí je znakem sociálně zralého jedince, který zná své možnosti a schopnosti, má reálné 
ambice a vytyčuje si přiměřené cíle. Nadměrné sebevědomí naznačuje nedostatky v adekvátním sebepoznání, 
projevuje se nadřazováním a podceňováním druhých, navíc vyvolává negativní reakce. Bývá obvykle výrazem 
touhy po moci, čímž jedinec zakrývá svou vnitřní nejistotu a pocit méněcennosti. Nízkým sebevědomím můžou 
trpět osoby, které se podceňují, vyhýbají se úkolům a zátěžovým situacím, které jsou spojeny s případným 
selháním či trémou (Vašutová, 2005).