SZZ Psychologie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
SOCIÁLNÍ VZTAHY
V období mladé dospělosti nahrazují přátelské a partnerské vztahy původní rodinné vazby, od nichž se dospívající
odpoutávají již v průběhu adolescence (Vágnerová, 2007, s. 35).
Přátelství – pro dospělého člověka jsou nejdůležitější hlubší přátelské vztahy, i když blízkých přátelství je omezený
počet (Vágnerová, 2007, s. 61). Muži i ženy vytváří odlišné typy přátelství.
Mužské přátelství je méně intimní, má více instrumentální charakter, muži méně mluví o svých problémech a vztah je
pro ně prostředkem k udržení pozitivního sebepojetí.
Ženské přátelství je intimnější, důvěrnější a emocionálnější, je pro ně zdrojem pomoci a podpory při řešení osobních
problémů (Vágnerová, 2007, s. 63 – 64).
75
Partnerství- je nejdůležitější variantou intimního vztahu, v němž se člověk dokáže vzdát části své samostatné
identity. Vzniká tzv. párová identita, která je důležitým prostředkem osobního rozvoje (Vágnerová, 2007, s. 65). V
rané dospělosti dozrává partnerství z úrovně experimentace do fáze trvalejšího a stabilnějšího monogamního vztahu
(Vágnerová, 2007, s. 67).
Manželství – představuje základ pro vytvoření nového rodinného zázemí, které by mělo nahradit původní orientační
rodinu. Manželská role se stává důležitou součástí osobní identity a uspokojuje různé psychické potřeby (Vágnerová,
2007, s. 91). Obsah rolí obou manželů současná společnost jednoznačně neurčuje. Tradiční představy o obsahu role
manžela a manželky postupně ztrácí svou vyhraněnost (Vágnerová, 2007, s. 93).
Profesní role – v první dekádě dospělého věku definitivně končí sociálně tolerované období přípravy a
experimentování v profesní oblasti. Mladý člověk přijme určitou variantu profesní role, která má trvalejší platnost.
Schopnost zvládnout přiměřeným způsobem profesní roli je jedním z psychosociálních kritérií dospělosti (Vágnerová,
2007, s. 48 – 49). Končí sociálně tolerované období příprav a experimentování v profesní oblasti, dnes se hranice
posouvá ke konci druhé dekády, předpoklad přijetí trvalejší, příp. definitivní varianty profesní role. Později spíše
modifikace než zásadní změny. Profesní role se stává důležitou součástí identity. Mužská role v tomto směru
konzistentnější. Žena řeší konflikt profese a mateřství.
RODIČOVSTVÍ
je významným projevem generativity dospělého věku. Rodičovská role je důležitou
součástí identity člověka a významně přispívá k jeho osobnostnímu rozvoji (Vágnerová, 2007, s. 108 – 109).
Postavení obou rodičů a náplň jejich rolí se zásadně liší.
Role matky má jasně vymezená práva i povinnosti, od matky se očekává citová vřelost a empatická péče o malé dítě.
Role otce je charakteristická větší variabilitou a nejednotností, vztah otce k dítěti se rozvíjí postupně a pomaleji než u
matky. Role otce je považována za sekundární a je ovlivněna chováním partnerky – matky (Vágnerová, 2007, s. 117 –
118).
Rodičovství můžeme tedy vnímat jako schopnost žít v partnerském vztahu, kdy oba jedinci jsou
schopni přijmout tuto důležitou životní roli, která není až tak jednoduchá a přímočará. Dříve se
předpokládalo, že každá žena má v sobě mateřský instinkt, kdy sama pozná, že přišel její čas splnit
určitý cíl svého života, a to stát se matkou. V tzv. vyvinutých zemích přestává tento koncept
postupně platit. Rozhodnou-li se dva jedinci, že se chtějí stát rodiči, nastává velmi složitý
rozhodovací proces. (Dunovský, 1999)