SZZ Psychologie

47 

48 

10. Motivace. Potřeby (teorie, klasifikace), zájmy (klasifikace). Hodnoty, ideály. Motivy (klasifikace). Aspirace, 
aspirační úroveň. Charakterové vlastnosti, vůle, volní procesy a vlastnosti. Mravní vědomí, morální usuzování. 
Morálka.  
 
Motivace – (z lat. movere – hýbat, pohybovat) 

Všechno,  co  způsobuje  nějaké  chování,  jednání  nebo  reakci,  označujeme  jako  motivaci  nebo  popud.  Motivaci 
chápeme jako souhrn hybných momentů, které podporují jedince v činnosti – souhrn toho, co člověka pobízí, aby 
něco dělal, nebo co mu v tom zabraňuje (Přehled psychologie, H. Kern, str. 68). 

Motivace zkoumá pohnutky jednání člověka. Může být vzbuzována (zdroje mohou být):  
a) vnitřními podněty (motivy, potřebami) tj. hlad, žízeň, touha sportovce vyniknout  
b)  vnějšími  podněty  (motivy,  potřebami)  tj.  úvaha  o  tom,  zda  mám  dost  peněz,  jídlo  pro  hladového,  povzbuzení 
sportovce, též odměny a tresty atd.   
Vnitřní  potřeby  jsou  spjaty  s vnějšími  pobídkami.  Vnější  pobídky  zesilují  vnitřní  motiv  –  toho  využívá  reklama. 
Např. Mám žízeň  (vnitřní potřeba)  – tak jdu  do obchodu si koupit něco k pití. Mají tam různé druhy nápojů (vnější 
pobídka) a já si vybírám. 

Motivy 

motiv = jakýkoli vnitřní činitel, který člověka vede k aktivitě 
          = osobní příčina určitého chování 
motivy určují: 

o 

směr – zaměření aktivity, její obsah, průběh určitého chování 

o  intenzitu takové aktivity, míru úsilí vynaloženého na dosažení cíle 
o 

délku trvání této činnosti, ukončuje ji uspokojení potřeby, která ji vyvolala