SZ6000-uvod-do-pedagogiky-a-psychologie-obecny-zaklad
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
- Implicitní – uchovávání dovedností a emočních obsahů (v pedagogice srov. tacitní znalosti)
Analogie s PC (nepřesná): operační paměť a HDD (dwarf) + „falešná“ paměť
Diagnostika paměti
Lze testovat pouze krátkodobou (případně střednědobou) paměť…
Testy neverbální paměti (reprodukce obrázků)
Testy verbální paměti (slova, čísla)
Komplexní testy
Testy metapaměti (hodnocení vlastní paměti)
Škála aktuální paměti (ŠAP) – hodnocení problémů se zapomínáním + hodnocení kvality paměti
Dva přístupy k výchovnému procesu:
Explanační = Situační pojetí výchovy (prožitek) -> východiskem je analýza výchovné (životní) situace a prožitků, zkušeností, které z ní vyplývají
Normativní = Systémové pojetí výchovy (cíl) -> z cílů (norem) jsou vyvozovány cesty výchovy
Situace – konkrétně vymezená shoda vnějších okolností (časově limitovaná), během níž je jedinec součástí působení vlivů, na které určitým způsobem reaguje.
- Žádná situace není zcela izolovaná, je součástí řetězce situací – > situačních útvarů.
- Člověk má sklon opakovat chování – > má pro různé situace naučeny různé vzorce chování.
- Osobnost se utváří ve stadiích a její struktura je vrstevnatá.
Druhy situací:
- z hlediska vyváženosti:
standardní
problémové
- z hlediska ovlivňování:
neřízené
řízené
- z hlediska životní orientace – rolí
standardně významné
- vstup do školy, do zaměstnání, manželství, narození dítěte, vážné onemocnění… atd.
osobně významné
- setkání s osobností, hnutím, knihou, jevem… atd.
Co je rozhodující pro to, aby byl člověk danou situací osloven“?
- referenční rámec ega (individuální „naladění na frekvenci situačního dění“)
(přijímáme /osvojujeme/ si hodnoty, standardy, normy, vztahy…, které jsou žádoucí pro naše sebepojetí)
- stav ega – > angažovanosti (zaujetí) -> (vzniká tehdy, když se situace nebo stimul dostává do referenčního rámce)
Určitá situace může dítě (žáka) doslova „nasměrovat“ k tomu, že si upevní svůj motivační systém a přetváří jej v systém činnostní.
Referenční rámec člověka se utváří od prvních okamžiků jeho života:
nejprve jen prostřednictvím vrozených reflexů a instinktů (libost a nelibost)
poté sociálními kontakty dítěte a objevováním (utvářením) svého sociálního kódu
přejímáním regulativů chování (od rodičů, kamarádů, trenérů, vzorů…)
vytvářením základního pocitu sociální jistoty
K pocitu sociální jistoty přispívá:
když člověk ví, jak má reagovat v situaci
když má pocit sociální opory (uznání)
Stupně projevů osobnosti ve výchovné (životní) situaci:
a) podmíněné reflexy – nejjednodušší formy adaptivního jednání
b) zvyky – stereotypizované, generalizované reakce na opakující se podněty