SZ6000-uvod-do-pedagogiky-a-psychologie-obecny-zaklad

– mentální manipulace s kognitivními prvky (vjemy, představy, symboly, znaky);

– proces adaptace a orientace v okolním světě.

Hlavní funkce myšlení:

- vytváření pojmů (mentální kategorie, do kterých zařazujeme předměty, události, zkušenosti nebo ideje, které jsou si v jednom nebo více aspektech podobné);

- rozpoznávání a nacházení vztahů;

- usuzování a hodnocení (vyvozování závěrů z předpokladů + jejich posouzení);

- vytváření něčeho nového;

- řešení problémů (někdy chápáno jako „synonymum“ myšlení…).

Myšlenkové operace

= účelné mentální manipulace s psychickými obsahy, které směřují k řešení teoretických i praktických problémů.

Důležité myšlenkové operace (J. Piaget):

asimilace – užití dřívějších návyků a postupů u nových předmětů a jevů (včlenění do stávajících schémat)

akomodace – změna schématu, jeho nahrazení vhodnějším (přizpůsobení se novému předmětu či jevu)

evilibrace – vyvážené užívání obou strategií

Jiné dělení myšlenkových operací:

logické (přesná pravidla, zjištění pravdy či správnosti)

heuristické (neformální, spíše intuitivní, spekulativní strategie vedoucí či nevedoucí k efektivnímu řešení)

Srovnávání (komparace) – zjišťování podobností a rozdílů mezi jevy (vznik pojmů)

Analýza – celek členěn v mysli na části

Syntéza – spojování částí do vyššího celku

Indukce – od konkrétního k obecnému (z pozorování jednotlivostí se postupně vyvozuje teorie, obecnější poznatky)

Dedukce – od obecného ke konkrétnímu (teoretické poznatky aplikovány na konkrétní situace a jevy)

Abstrakce – vyčlenění podstatných znaků předmětu či jevu a odhlédnutí od nepodstatných (vznik pojmu)

Generalizace – zobecnění zkušenosti na veškeré dění určitého typu (nesprávná generalizace…)

PROBLÉM = situace, v níž známe cíl, ale zatím nemáme prostředky k jeho dosažení; nevíme, jak se k cíli dostat (diskrepance mezi požadovaným a současným stavem); dobře a špatně strukturované problémy; různá důležitost problému pro jedince….

Obecný postup řešení problémů:

- nastane překážka (př. nejede auto; nefungují vztahy v pedagogickém sboru)

- identifikace problému – různé způsoby identifikování problému (např. srovnáním s historickou (osobní) zkušeností; srovnáním s postřehy druhých osob (využíváme hodnocení situace druhými lidmi)

- tvorba hypotézy (kladení si otázky Čím by to mohlo být?) využívání metod algoritmizovaných (např. SWOT analýza) či tvořivých (volné asociace, brainstorming…)

- vyvození důsledků z hypotézy – plán nápravy

- verifikace – ověření, zda plán nápravy funguje.

Jiné způsoby řešení problémů:

produktivní – řešení problémů novým způsobem, hledání nových cest (tvořivost);

reproduktivní – využívání již známého.