SZ6000-uvod-do-pedagogiky-a-psychologie-obecny-zaklad

c) rysy = dispozice – jsou vyjádřením integrace specifických zvyků (mezi dispozice patří také postoje, hodnoty, zájmy, atd.)

d) jáství – systémy rysů, které spolu souvisí

e) osobnost – vyjadřuje nejvyšší stupeň integrace projevů osobnosti – charakteristické reakce člověka

Rozpor mezi vnější sociální významností situace a tím, že žák nespojuje s touto situací své jáství (nenalézá v ní osobní smysl), je jednou ze základních příčin neúčinnosti výchovy nebo její nedostatečné efektivity.

Závěry:

• buďte nešťastní, když narazíte na lhostejnost, nezájem a nudu

• veďte žáky k tomu, aby se „otevřeli“ (třeba i nesouhlasem)

• snažte se změnit jejich případnou špatnou osobní zkušenost

• zkuste je přesvědčit, že vám na nich (na každém z nich) záleží

• poskytněte jim občas příležitost svobodné volby

• pokud je to možné, preferujte nepřímé pedagogické (výchovné) působení před přímým

• čím méně cítí, že jsou vychováváni, tím lépe pro jejich výchovu

Slyšel jsem – zaujalo mě

+

Viděl jsem – zapamatoval jsem si

+

Zkusil jsem (prožil jsem) – pochopil jsem

Systémové pojetí výchovy

1. Pojmy - systém, základní prvky výchovného systému

2. Objekt a subjekt výchovy, výchovné cíle a prostředky výchovy

3. Proměny vztahů mezi cíli, prostředky a podmínkami výchovy

Systém – relativně uzavřený celek, který je tvořen prvky, strukturou a funkcí prvků.

Struktura je síť vzájemných vazeb a vztahů mezi prvky systému.

Funkce prvku je působení prvku v systému, ať jej ovlivňuje kladně (eufunkce) nebo záporně (disfunkce).

Základní prvky výchovného systému:

1. Subjekt a objekt výchovy

2. Podmínky, ve kterých se výchova uskutečňuje

3. Soustava výchovných cílů

4. Soustava výchovných prostředků

Výchova je tím účinnější, čím větší je relativní soulad jejích podmínek, cílů a prostředků.

Podmínky výchovy jsou charakterizovány celkovou dosaženou úrovní života a životního prostředí vychovávaných i vychovatelů – jsou dány tím, co existuje, včetně zjevných a skrytých možností.

Součástí podmínek jsou sociální (interpersonální) vztahy, které se na výchově podílejí, tedy nejen věcné (materiální) skutečnosti.

Podmínky ovlivňují volbu (výběr) výchovných cílů a prostředků.

Vnější a vnitřní podmínky výchovy:

Vnější podmínky výchovy jsou sociální a přírodní okolnosti, které výchovu ovlivňují.

Vnitřní podmínky výchovy tvoří dosažená úroveň a předpoklady vychovávaných jedinců a skupin (jejich věkové, individuální a skupinové zvláštnosti).

-> Vnější a vnitřní podmínky výchovy se vzájemně ovlivňují a podmiňují.

Orientace v podmínkách rodinného prostředí:

Materiálně – ekonomické faktory rodinného prostředí můžeme rozdělit do několika skupin.

• otázka zařazení rodiny a jejích aktivit do ekonomického makrosystému společnosti,

• individuální spotřeba rodiny jako součást životního způsobu rodiny a z toho plynoucí aspekty,

• problematika zaměstnanosti rodičů, otců i matek a vliv této skutečnosti na děti,

• vliv techniky a technických prostředků na život současné rodiny a některé další otázky, např. materiální podmínky pro zájmovou činnost dětí, pro přípravu dětí do školy a podobně.