Kabrhel OPD

Vůdčí roli v organizaci disponovaly Francie a Velká Británie, jelikož se USA jako tehdejší 

největší velmoc nepřipojily. Jejími orgány byly Shromáždění, Rada a Stálý sekretariát. 

Samotná organizace se však ukázala bezzubou zejména v 30. letech, kdy došlo k vzestupu 

fašismu, španělské občanské válce či Mnichovskému diktátu. Absence výkonného orgánu, který 

Miloslav Kabrhel 

OPD - zkouška 

43

by řešil tyto problémy se ukázala býti fatální. De facto zanikla mezi lety 1939-1940, formálně 
1946. 

otázka č. 45 – panevropské hnutí  

Po první světové válce se objevují také hlasy volající po těsnější evropské integraci. Jako 

nejznámější je znám pokus Richarda Coudenhove-Kalegriho (mimochodem československý 
občan).  

Coudenhoveho koncepce předpokládala rozdělení světa do pěti bloků – panamerický, britský 

(s Brity Coudenhove původně do Evropy nepočítal), čínsko-japonský, ruský a panevropský – 
Spojené státy evropské. Jejich motivem mělo výt trvalé mírové uspořádání, vyřešení evropské 
hospodářské krize (té poválečné, s hospodářskou krizí 30. let to nemá co dělat) či odstranění 
národnostních problémů. Své myšlenky dále propagoval, proto v roce 1923 vzniká 
Panevropská unie. 

Jejím cílem bylo vytvoření Spojených států evropských, pro tuto myšlenku však bylo nutné 

získat podporu jednotlivých státníků. Roku 1926 se proto ve Vídni koná panevropský kongres 

(záštitu nad ním přejal Edvard Beneš). 

Realizovat myšlenku Panevropské unie se jal Aristide Briand, který se roku 1927 stal jejím 

čestným předsedou. Z popudu Společnosti národů, která vytvořila návrh na prohloubení 
spolupráce evropských zemí, vypracoval Briand roku 1930 Memorandum o Panevropě. Dle 
Brianda měly vzniknout federálně uspořádané Spojené státy evropské – tzv. Evropský 
federativní svaz (argumentoval: „mezi národy, které jsou zeměpisně seskupeny jako národy 
evropské, musí existovat svazek federální), které by přispívaly k rozvoji evropského kontinentu. 
Měl být tvořen Evropskou konferencí, Evropským výborem, a sekretariátem. Neměl stát 
v protiváze Společnosti národů, nýbrž měl být regionálním uskupením, připuštěné dle čl. 21 
Paktu Společnosti národů. Oficiální československá místa Briandův návrh uvítala. TGM sliboval 
participaci Československa na francouzsko-německém porozumění, v němž viděl základní 
předpoklad úspěchu. S vypuknutím hospodářské krize se však na tyto myšlenky zapomnělo, 
Panevropská unie byla dokonce roku 1933 nacisty zakázána (došlo by kvůli ní k míšení ras, navíc 
byla překážkou jejich nacionalisticky orientované propagandy).