Kabrhel OPD

o  soudní – představována nezávislými soudy, na jejichž čele stál Říšský soud se sídlem 

v Lipsku. Spory mezi říší a jednotlivými zeměmi či mezi dvěma zeměmi řešil Státní 
soudní dvůr. 

Grundgesetz für die Bundesrepublik Deutschland 

24. 5. 1949 vstoupila v platnost ústava SRN – Grundgesetz. Skládal se z preambule a 11 

oddílů. Lze ho charakterizovat jako rigidní, psaný a monolegální dokument. Z důvodu možnosti 
ovlivnění nacistickou ideologií byl značně omezen institut lidového hlasování, který byl hojně 
využíván ve Výmarské republice – klíčová je forma zastupitelské demokracie. Pro zdůraznění 
významu lidských práv je tento oddíl zařazen hned na začátek ústavy (č. 1 – 19). Článek 20 říká, 
že „Spolková republika Německo je sociálním právním státem“. Ústava také obsahuje tzv. 
klauzuli věčnosti – některé její součástí nemohou být změněny (např. základní práva). 

Veškeré kompetence se opět dělí mezi Spolek a jednotlivé země, opět platí zásada, že 

spolkové právo ruší to zemské.  

Spolkový sněm – volený občany, zákonodárná pravomoc, na návrh prezidenta volí 

spolkového kancléře, na rozdíl od Výmarské republiky se dá těžko rozpustit – 

stabilnější systém 

Spolková rada – zastoupení jednotlivých zemí, každá vysílá 3-5 zástupců, její předseda 

případně zastupoval prezidenta 

Spolkový prezident – mnohem slabší než ve Výmarské republice, nyní vesměs čestná a 

reprezentativní funkce – jmenování soudců, úředníků, volem Spolkovým shromážděním 

(Bundesversammlung – tvořeno poslanci Spolkového sněmu a delegáty zemských 

sněmů) 

Spolkový kancléř – fakticky nejmocnější postava, udával hlavní směr politiky, společně 

s vládou odpovědný Spolkovému sněmu 

soudní soustava je tvořena úředními, zemskými, vrchními zemskými a nejvyšším 

Spolkovým ústavním dvorem, roku 1951 byl ještě zřízen Spolkový ústavní soud 

Miloslav Kabrhel 

OPD - zkouška 

45

Srovnání 

postavení lidských práv – ve Výmarské ústavě sice byla tato práva zakotvena, říšský