Kabrhel OPD
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
pozn.: panevropské hnutí funguje v podstatě dodnes, silně se v něm angažoval Otto von
Habsburk (syn Karla I.)
otázka č. 46 – ústavní systém Výmarské republiky a SRN
Výmarská ústava
Výmarská ústava byla schválena 31. 7. 1919 a v platnost (a patrně i účinnost) vstoupila 14. 8.
téhož roku. Skládala se z 2 hlavních oddílů: Výstavba a úkoly říše (čl. 1 – 108) a Práva a
povinnosti Němců (čl. 109 – 165), dále následovala přechodná a závěrečná ustanovení, takže
celkem obsahovala 181 článků. Jejím autorem byl ministr vnitra Hugo Preuß. Z monarchie se
stávala republika s parlamentně-prezidentským systémem.
Výmarská ústava respektovala princip trojdělení moci, nejsilnější postavení získal říšský
prezident. Garantovala základní lidská a občanská práva, hlavně všeobecné, rovné a přímé
Miloslav Kabrhel
OPD - zkouška
44
volební právo. Byla v ní také zakotvena nadřazenost říšského práva nad právem zemským,
neexistovala-li právní norma na říšské úrovni, bylo v kompetenci jednotlivých zemí vydat normu
vlastní. Státní moc se dělila na:
o zákonodárnou – Říšský sněm (Reichtstag) a Říšská rada (Reichsrat). Jelikož
Výmarská ústava neobsahovala uzavírací klauzuli, došlo k existenci velkého
množství politických stran a nestabilitě celého systému. ŘS přijímal návrhy zákonů,
fungoval v něm také výbor pro zahraniční politiku. ŘR měla taktéž zákonodárnou
iniciativu, měla právo suspenzivního veta vůči zákonům přijatým ŘS (ten ho však
mohl přehlasovat 3/5 většinou).
pozn.: do ŘS byli poslanci voleni přímo občany, do ŘR je vysílaly jednotlivé zemské
parlamenty
o výkonnou – v čele říšský prezident a říšský kancléř. Prezident, volený na 7 let
občany, měl neobyčejně silné postavení – mohl vydávat nouzová nařízení se silou
zákona (Notverordnungen). Dále jmenoval a rozpouštěl Říšský sněm, jmenoval
kancléře a mohl případně rozpustit i vládu. Říšská vláda byla nejslabším prvkem
systému – díky existenci mnoha politických stran se často měnila. V jejím čele stál
kancléř, jednotlivé ministry jmenoval prezident.