Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Vypracované otázky 2016

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (560.27 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Samotná ústava je pouze jakýmsi 16článkovým zákonem o federaci. Stanovovala nové ústavní zřízení – v čele státu stál Všesvazový ústřední výkonný výbor SSSR skládající se ze Sovětu svazu a Sovětu národností. Ponechávala jednotlivým svazovým republikám možnost mít vlastní ústavu. Vytváří Nejvyšší soud, jehož členy byli předsedové nejvyšších soudů svazových republik.

Historicky třetí ústavou SSSR je ta z roku 1936, někdy také nazývána jako „stalinská ústava“

  • Zakotvení totalitního režimu s vedoucí úlohou KSSS o charakteristický rozpor mezi normami a realitou

  • Výčet občanský práv a svobod (nenaplňováno), např. rovné, tajné, přímé volební právo,

  • SSSR už není diktaturou proletariátu ale všelidový stát – stanovuje, že byly vybudovány základy socialismu, je to socialistický stát dělníků a rolníků

  • Vlastnictví – společné, státní, kolchozně družstevní, osobní – individuální (věci osobní potřeby vč. domů), kolektivní

  • V čele Nejvyšší sovět SSSR (2 komory), přímo volené sověty na regionálních úrovních, Rada lidových komisařů SSSR (přejmenována r. 1946 na Radu ministrů a na jednotlivá ministerstva), kolektivní hlavou státu je Prezidium Nejvyššího sovětu

  • Komunistická strana jako vůdčí jádro všech organizací pracujícího lidu – z voleb se stala čistě formální procedura

  • obsahuje katalog základních občanských práv i práva ekonomicko-sociální povahy (právo na práci, na vzdělání, na odpočinek,…) – samozřejmě v praxi nedodržováno

V souvislosti se stalinovým kultem osobnosti se i přes ústavu nahrazovalo kolektivní rozhodování osobním mocenským rozhodování, na základě ústavy se také zneužívalo zásahů politické politice do politického dění.

Poslední ústavou byla ta z roku 1977.

Celý systém sovětského práva by se dal charakterizovat „právo je to, co stát za právo prohlásí“.

Snaha o radikální přeměnu společnosti logicky vedla i k rozsáhlým změnám právního řádu.

Došlo k radikálnímu oddělení předrevolučního práva od porevolučního, ačkoli některé (např. trestní) normy platily i po revoluci v takřka nezměněné podobě – ale souzeny nově vybudovanou soustavou soudů. Příznačným rysem sovětského práva byla absence dělení práva na veřejné a soukromé, neboť dle Lenina „my nic soukromého neuznáváme, pro nás vše v oblasti hospodářské je veřejnoprávní a nikoli soukromé.“
Charakteristické rysy sovětského práva lze nalézt v soudcovské praxi: soudce byl při svém rozhodování limitován jednak právními normami, zároveň však musel nahlížet na případ třídně chápaným požadavkem spravedlnosti, někdy ještě zostřený nutností brát v potaz revoluční smýšlení. V soudních komisích lze také nalézt silný laický prvek. Dalším (a asi netřeba ho zmiňovat podrobněji) prvkem je nedodržování lidských a občanských práv – mohla sice být stanovena, ovšem jejich naplňování je věc druhá. Zapříčiněno to bylo také tím, že práv nepožíval jednotlivec, ale pracující lid.

Témata, do kterých materiál patří