Vypracované otázky 2016

Otázka č. 53 – Periodizace ruského ústavního a politického vývoje od revoluce 1917
do konce druhé světové války

Revoluční nálady v ruských prům. centrech vyústily v únoru 1917 v tzv. únorovou revoluci a ve svržení carismu. Moci se chopila Prozatímní vláda, tvořili jí příslušníci okťábristů, kadetů a eserů. Ve své činnosti byla zpočátku limitována Petrohradským sovětem. Prozatímní vláda nezískala příliš popularitu, jelikož neřešila zásadní problémy, které lidé požadovali – vystoupení z války, předání půdy rolníkům a zavedení 8h pracovní doby. Proto bolševici v říjnu 1917 provedli převzetí moc ozbrojeným povstáním – Velká říjnová socialistická revoluce. Sjezd sovětů deklaroval přechod veškeré moci do rukou sovětů dělnických, vojenských a rolnických zástupců, vydal dekret o míru a dekret o půdě (rušil soukromé vlastnictví půdy) a dekret o vytvoření dělnickorolnické vlády, na jejímž základě se konstituovala sovětská vláda – Rada lidových komisařů. Nejvyšším orgánem státní moci mezi zasedáními sjezdu se stal Všeruský ústřední výkonný výbor. RLK vydala ještě v listopadu 1917 Deklaraci práv národů Ruska, která proklamovala rovnost národů, právo národů na sebeurčení, zrušení národnostních a národnostně-náboženských výsad a právo národnostních menšin a etno skupin na svobodný rozvoj. Rusko bylo federací – Ruská socialistická federativní sovětská republika.

V. všeruský sjezd sovětů přijímá 10. 7. 1918 první sovětskou ústavu, jejíž první částí byla Deklarace práv národů Ruska tak, jak byla na III. sjezdu přijata. Dle této ústavy se Rusko stalo republikou s federativním uspořádáním, v níž veškerá moc náleží sovětům, potvrzovala už fungující systém nejvyšší státních orgánů v čele s Všeruským sjezdem sovětů, mezi sjezdy vystupoval jako nejvyšší orgán VÚVV a všeobecnou správou země byla pověřena RLK ustanovovaná VÚVV, která vedle plnění vládních a výkonných funkcí mohla vydávat normativní akty nejvyšší právní síly. Základním článkem územní správy byly místní sověty, základní práva a svobody přiznávala jen pracujícím.

Na jaře 1918 se podařilo ukončit válečný konflikt podepsání tzv. brestlitevského míru, proti čemuž vystoupily vojenské oddíly ruských „bělogvardějských“ generálů a v Rusku začala občanská válka, podporovaná zahraniční intervencí.

Po období válečného komunismu byla r. 1921 z iniciativy V. I. Lenina zavedena tzv. nová ekonomická politika, která částečně obnovila soukromovlastnické vztahy a umožnila vstup zahraničního kapitálu.

Po vzniku Svazu sovětských socialistických republik 30. 12. 1922, který vznikl spojením dříve samostatných sovětských národních republik (Deklarace o zřízení SSSR a Smlouva o zřízení SSSR) je v roce 1924 přijata Ústava SSSR. Samotný vznik byl právně ošetřen v dvojici dokumentů – Deklaraci o vzniku SSSR a Smlouvě o vzniku SSSR. Zachovávala princip budování státního aparátu zdola nahoru na principu sjezdu sovětů. Nejvyšším orgánem se proto stal Všesvazový sjezd sovětů a mezi jeho zasedáními dvoukomorový Ústřední výkonný výbor SSSR (ÚVV), byla pak vytvořena jím ustavovaná a jemu odpovědná RLK, které příslušelo i právo vydávat dekrety a nařízení.